Žižkův palcát - Vítkov

Sešli jsme se na startu, který byl na autobusové zastávce nad žst Kyje, abychom dle popisu obešli kousek Kyjského rybníku a dál pokračovali podél Rokytky přírodním parkem Smetanka. Cestou nás provázela pěkná zákoutí potoku. Před mostem přes Rokytku, kde byla první samokontrola, jsme se nasvačili, popovídali s některými známými turisty a pokračovali dál ulicí Hrdložezskou na bývalou Třešňovku. Tou jsme prošli po hřebeni. Aleš nám ukazoval a vysvětloval, na co vlastně koukáme. Zná to tu, protože zde vyrůstal a jezdí sem k rodičům. Sám si zavzpomínal na dětství, jak zde lítal a sáňkoval s klukama. Kolem zahrádkářské kolonie jsme došli do parku Na Krejcárku a k hospodě a bazénu Pražačka. Kdyby bylo otevřeno, asi bychom chvilku poseděli. To už jsme šli rovně vrchem zelení k památníku Vítkov. Pod námi jsme se ještě pokochali pohledem na Invalidovnu. Martin se svými žižkovými dcerami nestačil dávat razítka a vysvětlovat turistům vše potřebné. My jsme chvilku čekali až fronta opadne a mezitím sledovali cvrkot a obdivovali sochu Jana Žižky, který na to vše hleděl z výšky a myslel si své. Po přivítání s Martinem jsme si též dali razítka, zakoupili jeho záznamník k cyklu pochodů Žižkův palcát a rádi si poslechli Martinovo poutavé vyprávění o bitvě. Všichni jsme obdivovali jeho oblek dobový a úžasnou mikinu. Žižka i s palcátm. Do toho všeho hemžení dul opravdu velký vítr. Když zde probíhala bitva, tak asi nedul. Rozloučili jsme se a na radu Járy jsme došli k nádraží Florenc a vedle něho do hospody. Dobře jsme se najedli a napili. Potom jsme se každý rozešel jiným směrem. Pochod se vydařil. Pevně doufáme, že se zúčastníme dalšího pochodu 23.3. v Hořicích. Záznamník bychom chtěli splnit. Žižka je náš velký vzor a tímto mu složíme holt. Hrrrrrrrrrrr na ně!