Žižkův palcát - Trocnov

Z Hlavního nádraží jsme vyjeli rychlíkem do Českých Budějovic přes Benešov, Tábor v pěkném počtu 9 TurBanů. Cesta utíkala rychle , zpoždění nebylo, takže jsme stihli i přestup na vláček do Borovan. Po vystoupení hledala Marta chvilku kudy ke klášteru, kam jsme bez problémů dorazili. V ulici Trocnovská jsme museli jít k pam. lípě, to by nám Marta neodpustila, a pak hned na start k Martinovi. Bylo zde moc živo. Po zaplacení nás Marta honila do infa, protože jsme měli od 11.00 hod zamluvenou prohlídku kláštera a zámku. Od vlaku jsme na to měli půl hodinky. Prohlídka začala trochu později, ale stála za to. Je to jeden z nejmenších klášterů. Patřil Augistiánům, založen byl 1455. Kníže Jan ze Schwarzenbergu vše koupil r. 1887 a prelaturu přestavěl na zámek. Nejvíce se nám líbila Škapulířová kaple s nádhernou řezbářskou prací, v kostele malé skříňové varhany. Sály byly zpestřeny zapůjčenými kostýmy z filmu Jan Žižka P. Jákla. Po prohlídce jsme si v infu koupili vizitky a šli za klukama na náměstí do hospody U Hofhanzlů, kde jsme se výborně najedli. Na nám. jsme museli ještě zajít k soše J.Žižky od bratrů Ducháčkových a potom jsme se vrátili zpět na start coby do cíle, kde jsme si vyzvedli absolventské vizitky, prohodili pár slov s Martinem a šli po červené do Trocnova. V Borovanech byl ještě další pestrý program, ale pro nedostatek času jsme ho neviděli, to bychom nedošli do Trocnova, kam jsme chtěli. Prošli jsme kolem klášterní zahrady na konec Borovan. Po chvilce jsme odbočili ze silnice doprava na polní cestu ke kolejím. Došli jsme na křižovatku u silnice, ze které jsme po silnici došli ke vstupní bráně do archeoskanzenu. Zde jsme si dali razítka a koupili vizitky, Aleš si koupil pěkný přívěsek palcátu a zvažovali zda jít na prohlídku, která zrovna začala. Nakonec jsme se rozhodli, že půjdeme dále po silnici. Došli jsme k rodišti J. Žižky. Muzeum je v rekonstrukci, takže je zavřené. I tak zde bylo kvantum aut. Za muzeem jsou zbytky Žižkova dvorce. Od něj jsme pokračovali ke známé soše od sochaře J. Malejovského. Navíc nám Květa řekla, že to byl její soused za mlada. Hromadné foto. Od sochy jsme došli k údajnému místu jeho narození v lese. Kdysi zde rostl dub, který nechal opat kláštera v Borovanech pokácet a spálit, aby z něho ani větvička nezůstala, aby sem lidi nechodili uctívat J.Žižku. Nevyšlo mu to. Lid chudý je i dnes stejný. Kolem zarostlého rybníčku jsme se vrátili k muzeu a šli do stánku na občerstvení. Bylo zde přeplněno, protože místní měli s dětmi dýňové strašení. Některé masky byly pěkné. Takže fronta na pivo. Poseděli jsme a snědli vlastní zásoby. Potom jsme pokračovali po červené, protože Marta zjistila, že je to tudy blíž na vlak, než kdybychom šli do Trocnova. Šli jsme kolem zbytků Mikšova dvorce, jež byl větší. Nelíbilo se nám, že je dost zanedbaný. Pěknou cestou lesem jsme došli pod kopec, po jehož překonání jsme měli přímo před sebou železniční zastávku Radostice. Byla pěkně pomalovaná jako vůz z vozové Žižkovy hradby. Měli jsme čas, tak jsme se šli podívat do vesnice. Pěkně upravená, čistá, se zvoničkou na návsi. Vlak byl na znamení a opravdu nám zastavil. Byl plný. Dojeli jsme až do Českých Budějovic, kde jsme vystoupili. Odmítli jsme letět do pokladny a rychle na vlak do Prahy. Marta s Maruškou šly rychle zjistit na autobusové nádraží, zda jsou volná místa v autobuse do Prahy, ale nebyly. Nevadí. V klidu jsme si koupili jízdenky na vlak a šli na pivo, ale to nebylo tak jednoduché. V hospodě na rohu proti nádraží měli plno, poněvadž tam hrála kapela. Tak jsme šli na druhý konec, kde kluci viděli obr. půllitru, ale to nebyl půllitr, ale pohár - mléčný bar. Ještě předtím Marta vlezla hned vedle plné hospody do baru. Tam bylo volno, ale zase jí všichni utekli, tak šla za nimi, aby se vzápětí sem vrátili. Tím jsme ztratili hodně času a pivo vypili rychle. Do Prahy jsme pak už dojeli bez problémů. Poslední pochod z cyklu Žižkův palcát k 600 výr. narození J.Žižky se vydařil. Tímto moc děkujeme Martinovi Pluhařovi a jeho pomocníkům za jeho zorganizování. Podle krokoměru jsme nakonec ušli i s cetou z domova 13 km.