Zimním Polabím

Autobusem z Ládví jsme se ve dvou vydali do Mělníka na pochod našich přátel Zdeňka a Karličky. V Mělníku se ještě přidal Radek s Martou a dětmi. Je nás víc, nebojíme se vlka nic. Na startu jsme si nejprve dali pití a dokonce za slunečného chladného počasí /Ráno v Preze ještě lilo./ vyrazili. My jsme s dětmi přešli nádraží a napojili se na žlutou, ze které jsme hned na začátku uhnuli, a šli po druhé straně potoka. A nám bylo divné, že turisti chodí po druhém břehu. Za chvilku na nás z druhého břehu volala Marta s Radkem, co tam děláme. Pohledem na mapu jsme zjistili, že se nemusíme vracet, že se sejdeme u mostu, kam jde i žlutá. Od mostu po červené do centra. Pěkný krpál. Fuška pro Radka, coby vozíčkáře, a Martu coby tahouna. A ještě to klouzalo. Na náměstí Míru, jež jsme si prohlédli a zašli do Íčka, jsme se najedli a šli dál k zámku, který byl zavřený, a kostela sv. Petra a Pavla s kostnicí. Taky zavřeno. Tak jsme se kochali pohledem na soutok a dál po žluté scházeli kolem sochy Karla IV. k parčíku. U ZŠ jsme se napojili na zelenou. Po ní došli k potoku Pšovka, kde nás zmátl popis a šli k autokempu a přes žel. přejezd. Za ním jsme zjistili, že jsme špatně. Vrátili jsme se k potoku a šli podél něho. Došli jsme opět k autob. nádraží k rybníčku s kachnami, kde se děti vyřádili, zatímco jsme čekali na našeho vozíčkáře. I zde jsme kufrovali. Šli jsme za nádraží. Po chvilce nám došlo, že jsme asi špatně. Opět pohled do mapy a vratka zpět na žlutou k můstku, který jsme přešli. Odbočili jsme do ulice Kamenická a na jejím konci doleva došli k cíli v hospodě Blatenská. Radek a děti byli zmrzlí, ale i přesto jsme zůstali venku. Teplý oběd jim rychle vychladl. Ohřáli se pak na cestě zpět až v autě. Já s Miládkou jsme dojeli autobusem do Prahy na Střížkov, který nám hned jel. Prohlédli jsme si Mělník zvenku a užili si to s dětmi. Děti mají nové zážitky.