Ze Zbraslavic do Zruče nad Sázavou

Opět jsme se natěšeni vydali vlakem do Zbraslavic za p. Ježkem. Počasí přálo a sešlo se nás třináct, což nám žádnou smůlu nepřineslo. Ze Zbraslavic po prohlídce zámečku s tvrzí, výstavy p. P.Soukupové o její pěší cestě do S. de Compostela /Na zpáteční cestě jsme s ní seděli ve vlaku, takže jsme si s ní ještě popovídali./ jsme šli po vlastním značení kolem Nového rybníka k první živé kontrole Křemílka a Vochomůrky. Na cestu jsme se posilnili ořechovkou z Bohdanče kromě výtečné domácí griotky Miloška. Za Pančevským mlýnem jsme šli chvilku po modré silnicí, pak lesem do Hodkova, který se nám moc líbil. Překvapil nás zámek včetně jeho vstupní brány svou velikostí a upraveností. Je v soukromých rukách. Zašli jsme do keramické dílny. Hela si koupila hrnek. Přímo nadšení jsme byli ze studánky s pitnou vodou, kterou jsme si všichni nabrali. Ještě existuje studánka s pitnou vodou a přímo v obci. Za kostelem sv. Václava opět s živou kontrolou jsme po louce došli k velkému Panskému rybníku. Zde jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna zůstala na jídlo a druhá šla dál. Obdivovali jsme opravený asi mlýn pod hrází, hlavně jeho zahradu se skálou, po níž tekla voda, oddělený dvůr se zvířaty. Vše bylo s citem sladěné. Po červené jsme došli převážně lesy do Zruče. Stále jsou zde patrné stopy po vichřici, i když jsou nově osázené. Kontrola balila, ale ještě nám dala diplomy a my mazali na vlak, kde jsme se zase všichni sešli a společně unaveni dojeli do Prahy. Pochod opět nezklamal. Opět vše perfektně značené, takže bychom došli i bez popisu. Pan Ježek celou noc nespal a značil a značil. Jediné, co letos bylo jinak, byla neodpovídající délka trasy. Měli jsme jít 16 km, ale bylo to téměř 21 km. Nevadí, zvládli jsme. Zámek a park ve Zruči si prohlédneme jindy. Děškujeme za pěkný pochod.