Zásadně na Zásadku

Počasí se vydařilo, bylo teplo, tak o to radostněji se nám šlapalo. Těšili jsme se na krátkou pohodovou vycházku s ukončením na Zásadce, kde jsme měli v plánu pobýt, odpočívat, opéct buřtíky. Žádné honění. Už jsme zde někteří byli, proto jsme se sem těšili. Z nádraží jsme šli k zámku po modré krásnými starými místy, uličkami s domečky či dřevěnými chaloupkami. Došli jsme okolo zámku na parkoviště, kde byl start, na kterém nás překvapilo, že jsme neplatili startovné, protože pochod patřil do série Rodinných pochodů, kočárkových, na které má KČT grant. Po zelené jsme prošli alejí, kterou pomohla vysázet Škoda Boleslav, abychom dále šli do kopce lesem plným jarních kytek. U PP Káčov jsme se rozdělili. Někdo se vyškrábal až na vrchol a někdo šel dál na Zásadku, kde jsme se zase všichni sešli. Káčov stál za to. Nádherný pozůstatek sopky s Věží. Na Zásadce jsme obdrželi pěkný diplom, usalašili se na travičce na svahu, polehávali, poslouchali muzikanty, opekli si špekáčky. Prostě paráda a ještě k tomu na tomto úžasném místě. Asi po hodině, kdy i muzikanti skončili, jsme se postupně zvedli a vydali se stejnou cestou zpět do Mnichova Hradiště. Někteří jsme si ještě zašli do parku u zámku a někteří šli rovnou do Podzámecké hospody. Po dojití za nimi jsme si objednali pivo a polévku, jídlo. A čekali a čekali, až jsme se museli připomenout. Jídlo výborné, obsluha slabší. Některé jídlo už neměli, proptože, jak nám řekli, měli dnes hodně lidí, což jsme chápali, to asi díky pochodu. A asi i proto byli už unavení a obsluha vázla. A to tam kromě nás byl obsazený jen jeden stůl. Nevadí, ale byli milí. Autobusem z náměstí jsme dojeli na Černý Most. Cestou jsme obdivovali kvetoucí magnólie a tulipány. My si užili k plné spokojenosti krásnou pohodovou neděli.