Za novou rozhlednou Kalamajka u Vlašimi

Z Vlašimi jsme se vydali po zelené podél Boreckého potoka lesy kolem rybníků do Ratají s kaplí sv. Jana Nepomuckého. Na konci u křížku jsme šli mezi poli za krásného počasí. U velkého krmelce jsme posvačili a šli dál kolem studánky do Trhového Štěpánova, kde jsme zašli na jeden z největších židovských hřbitovů s velmi zajímavou historií. Jen střípek z historie. Dochovalo se okolo 300 náhrobků. Nejvzácnější jsou z dob baroka. V r. 1915 zde byla pohřbena dvojice uprchlíků z Haliče. Poslední pohřeb zde byl v r. 1943. Některé náhrobky sem byly převezeny ze zrušeného židovského hřbitova v Dolních Kralovicích včetně nejcennějšího z r. 1644. Před obcí Javorník jsme přešli louku a šli na rozhlednu, která se tyčila před námi. Protože se dnes slavnostně otvírala, slyšeli jsme hrát muziku. Když jsme k ní došli, hráli poslední písničku. Dostali jsme slavnostní vstupenku zadarmo a šli nahoru na ochoz. Pěkné výhledy s popisky na Podblanicko. Celá osmiboká rozhledna se nám moc líbila. Je bytelná a není to žádný posed. Ta něco vydrží. Byl vybrán návrh Petra Myslivce. Se stavbou se začala v květnu 2021. Spodní část je řešena z jako masivní konstrukce z monolitického železobetonu a horní část stavby je navržena jako lehká ocelová konstrukce, jež je opláštěna dřevěným pláštěm z desek z modřínových prken. Potom jsme šli lesními pěšinami do Pekla, což je stavení a rybník Peklov. Rekreační zóna. Odtud do obce Zdislavice. Zdislavice mají též zajímavou a bohatou historii. Bývala zde tvrz, sloup, kde se konaly poutě a mše. Nechal ho zbořit Josef II.. Zdislavice byli proslulé kališnictvím a tím, že se hlásili k Cyrilovi a Metodějovi. Důkazem je i to, že i v současnosti používá cyrilometodějského, tzv. dvojitého kříže.  A co člověk nečeká je to, že v bývalé márnici je kostnice. Na vrcholu plechové (původně šindelové) střechy je věžička se znakem lebky a dvouramenným křížem. Uvnitř je malý oltář obklopený lidskými ostatky. Nad oknem, na nejvyšším místě, je umístěna nazelenalá lebka. Podle pověsti lebka z každého jiného místa přes noc spadla. Pověst to vysvětluje tím, že lebka patřila vysoce postavenému muži, který i po smrti vyžaduje místo nad ostatními ostatky. Ostatky patří zejména obětem morové epidemie z roku 1772. Roku 1787 nastoupil ve Zdislavicích nový farář Jan Bonaventura Böhnisch, bývalý karmelitán z kláštera u sv. Havla v Praze. Ten se rozhodl plochu kolem kostela uvolnit. Nechal staré hroby likvidovat, kosti třídil, dával je na hromadu, nevhodné balil do bílého plátna a ukládal na novém hřbitově. Část kostí nechal Böhnisch očistit. Dle vyprávění našich babiček je čistili jejich babičky v rouškách, rukavicích kartáči, škrabkami. Sám farář Böhnisch je vyvařoval a provizorně je umístil do márnice. O tom, že se nebál, svědčí skutečnost, že při práci i jedl. V roce 1810 započala výstavba nové kostnice, dokončena byla v roce 1812. Farář zemřel v r. 1813 ve věku 74 let. Po prohlídce kostnice jsme došli na rozbořené nádraží a dojeli do Benešova. Kdysi to bylo asi pěkné nádražíčko. Hlavně, že vlaky jezdí.