Za krásami Nežárky

V sobotu jsme se sešli v 7.30 h u polikliniky na Budějovické, abychom odjeli autobusem na výlet pořádaný OPT Kotvou Braník Za krásami Nežárky. Bylo krásné prosluněné ráno, což vydrželo téměř do večera, kdy spadlo pár kapek. Pořadatel nás seznámil s programem během jízdy. Za dopolední trasu jsme zvolili 3 km procházku po žluté z Dolní Lhoty podél Nežárky do Stráže pod Nežárkou. Šli jsme velký úsek pěšinkou po vrstevnici na svahu nad Nežárkou krásnými místy. Většina cesty vedla lesy, minuli jsme studánku až jsem došli ke kempu U Skalníku. Občerstvení bylo zavřené, ale uklízelo se zde a probíhaly přípravy na sezonu. Pro vodáky dobrá zastávka. Došli jsme k zámku. Ale ten byl opět zavřený. Nový majitel téměř nikdy neotvírá, ačkoli je zde stálá expozice Emy Destinnové. Tak jsme udělali několik snímků od mříží vchodu a zanadávali si. Snažili se zjistit, kde ještě prodávají vizitky, ale bohužel nikde jinde než v zámku ne. Na náměstí je několik hospod, kde se můžete dobře najíst, což jsme učinili. Od všech jsme slyšeli, jak jim zavřený zámek kazí reputaci a příjem, což chápeme.

Ve 12.30 h jsme nasedli všichni do autobusu a jeli dál. Na rozcestí Jemčina v lesích jsme někteří vystoupili a někteří jeli dál na kratší trasu. My vystoupili a zašli si k zámku Jemčina, protože jsme ho neznali a protože bylo dost času. I zde bylo ještě zavřeno, takže opět foto od mříží vchodu zámku. Vrátili jsme se zpět na rozcestí a vydali se po žluté převážně lesy do Evženova údolí. Došli jsme ke staré pěkné kapličce a k restauraci Pecák u rybníku Dolní Vydýmač. Dali jsme si pivo a přečkali déšť. Obešli jsme rybník a nádhernými lesy údolím kolem několika starých úžasných památných dubů, některých vykotlaných i uschlých, ale stále stojících, došli na rozcestí Karštejn s posezením u křížku, se stavením na břehu Malého závistivého rybníku. Ten jsme obešli. I zde rostl pam. dub a plavali zde labutě. Od něj jsme došli k Velkému závistivému rybníku a dál po modré od otevřeného kiosku. Přešli jsme lávku nad jezem rybníku a mezi lesy později poli jsme došli do obce Metel. Zde nás zaujala vtipná reklama s kresbami a slogany: Máš-li žízeň jako trám, pomůže ti kapitán. Cestu znám a neměním směr.....Dojdu k řece plný ryb až tam na Metel! Přesto jsme šli dál po modré. Přešli jsme rameno Nežárky, která zde měla několik ramen. Všude byla voda. Polní cestou jsme došli do obce Hamr, kde čekal autobus. Většina lidí seděla v hospodě. My jsme rychle zašli ke kostelíku Nejsvětější Trojice, který je ozdobený sgrafitovými psaníčky. Stojí zde ještě dřevěná zvonička. Rychle zpět k autobusu. Restauraci Adamita už jsme si neprohlédli, protože byl čas na odjezd v 18.00 hod.. Žižka zde Adamity pobil. Za Táborem zastavil autobus na zdravotní pauzu u benzínky, ale pak jsme málem nedojeli, takže jsme museli vystoupit a autobus roztlačit. Naštěstí to stačilo a dojeli jsme do Prahy bez dalších problémů.