Za Kandíkem

V neděli coby milovníci přírody jsme se vypravili za deštivého počasí na výlet za chráněnou rostlinou kandík psí zub. Vlakem z Hlavního nádraží přes Komořany, Zbraslav do Petrova, kde jsme vystoupili. Přešli jsme lávku přes Sázavu a po červené později zelené došli k občerstvení, kde jsme se trochu zapovídali s turisty až z Turnova. Nechali jsme je osudu a po zelené stoupali stále nahoru - stoupání k vrcholu Medník jsme vyfuněli. Zimní spánek je znát. Cestou jsme minuli starou zaparkovanou kárku, ale důkladně zamčenou, asi si na ní nějaký místní chatař vozí dříví, kterého je tady všude notně. Všude je plno polomů. Po naučné stezce jsme došli k místu, kde opravdu kvetly kandíky. Ochranáři je označují zapíchanými klacky. Začalo velké fotografování při velké opatrnosti. Jsou krásné, je jen obrovská škoda, že jich je tak žalostně málo. Pomalu jsme došli k odpočívadlu, kde jsme posvačili a šli po stezce dál. Dál už kandíci nerostly. Sešli jsme dolů k Sázavě, která hučela díky plnosti vody v korytě. Sešli jsme u chatky s čarodějnicí v životní velikosti. Nedalo nám to a šli ji obdivovat i z druhé strany. A začali se dohadovat, zda je to čarodějnice či čaroděj. Zde jsme se rozdělili na dvě skupinky. Jedna šla zpět do Pikovic na vlak a my drsoni šli dál po červené do Kamenného Přívozu přes Žampach, kde jsme se kochali pohledem na viadukt na druhém břehu. Cestou jsme minuli několik vyhlídek, z nichž nejznámější je Raisova, kam chodil sám spisovatel. V Přívozu jsme přešli most a zašli na oběd k Horům. Potom odjeli autobusem do Prahy na Budějovické nám.. Výlet se nám vydařil i přes nepřízeň počasí. Kandík jsme opravdu viděli kvést, nafotili a to byl náš cíl.