Z Malovanky do Zemědělského muzea

Tentokrát jsme se rozhodli podpořit oslavy KČT a sešli se na startu pochodu Malovanka v 11.00 hod. Po hromadném fotu jsme sešli dolů k Petynce a odtud pak do parku Maxe van der Stoela, který je moc pěkně upravený. Prohlédli jsme si ho včetně pamětních desel v bývalých hradbách. další zajímavostí byla socha Marie Terezie v parku Marie Terezie. Byla odhalena v říjnu 2020. První její socha u nás. Přes pět metrů vysoká socha, připomínající figurku ze hry Člověče nezlob se, je dílem sochaře Jana Kováříka a architekta Jana Proksy. Zde další foto. Podchodem u tunelu Blanka jsme se ocitli u pomníku št. kap. Václava Morávka. Zde jsme se chvilku dohadovali, kam máme jít podle popisu, až jsme se nakonec díky Evě vymotali. Je pravda, že popis byl značně podrobný a chvilkami jsme se v něm topili. Škoda, že pořadatelé neudělali dva druhy písma, aby odlišili vlastní popis trasy od zajímavostí na trase, jež byly velmi obsáhlé, což by nevadilo. U metra Dejvická jsme přešli semafory a šli k Písecké bráně, kde byla výstava fotografií z nějaké asijské země. Za ní jsme poseděli a posvačili u plastiky Vějíř Ž. Chotkové, jež slouží jako mlžidlo. V době veder velmi příjemné. S chutí jsme pokračovali do Chotkových sadů k naší turbaní sakuře červenolisté prunus cerasifera nigra, kde jsme se někteří vyfotili. Těm, co ji s námi nesázeli, jsme vysvětlili, že jde o náš turbaní strom, protože jsme ho zde vysadili 3.5.2014. Vysazovali jsme ho s Evičkou, Věrkou, Lubošem, Jirkou, Ivou, Alenkou a Martou. Dohadovali jsme se, jak je to dlouho? Je to už celých 9 let. Za tu dobu to tu pěkně zarostlo. Kolem Belvederu se odehrávaly dvě akce - pivní festival a den dětí. Na pivní festival bychom šli raději, ale vstuoné 700,- kč nás odradilo neb jsme na pochodě. To bychom už do cíle nedošli. A pivo za 700,- taky nedáme. Tak jdeme na Den dětí, kde jsme mohli plnit různé úkoly, ale děti už také nejsme. Tak jsme nakoukli, co bychom mohli plnit kdyby. Nakonec nás zaujala skupinka šermířů pod Belvederem, u které jsme vydrželi notnou chvilku. Aleš zavzpomínal na svá léta šermířská. Potom dál dolů Chotkovými sady ke Kramářově vile. Zde jsme se rozhodli, že dále do Stromovky dle popisu nejdeme.

Jednak bylo dost hodin, druhak - Stromovku i když je hezká známe a křížem krážem Stromovkou a zpátky to ne. Prošli jsme si Letenské sady, poseděli a kochali se u historického kolotoče. Koně jako živí. Potom jsme se odebrali do St. zemědělského muzea. V pokladně nevěděli, kde je cíl, tak jsme vyšli na jejich dvorek, kde probíhala akce Jedu v medu. Stánek KČT jsme nakonec našli venku na chodníku. Po odevzdání popisů, orazítkování jsme dostali drobnost. Někteří odjeli domů a náš pětilístek šel s Vaškem do hospody na jídlo a pití. Potom jsme se vrátili do muzea a po předložení legitimace KČT jsme dostali vstup zdarma, což nás mile překvapilo, protože ani KČT o tomto nevědělo?? V cíli nám nabízeli zlevněné vstupné za 80,- kč. Byli velmi překvapení? Jak je to možné? My si den užili.