Severní stezka - Boží Dar - Háj u Loučné pod Klínovcem

Ráno Marta došla do krámu pro pečivo, a pak jsme se výborně v hotelu nasnídali. Aleš se přejedl, snědl na co přišel. Sbalili jsme se a vyšli od hotelu po červené po sjezdovce kolem Boží vyhlídky za svitu slunce. Přes sjezdovky ski areálu Neklid s nádhernými výhledy na hory. Ponořili jsme se do lesů a stále po červené. Po přejití silnice jsme se ponořili zase do lesů. Vyšli jsme na další silnici s parkovištěm pro auta. Věrka si vzpomněla, jak zde parkovali s mužem a šli na Klínovec. My šli napřed, nečekali jsme na Aleši a došli na rozcestí, kde jsme odbočili k občerstvení Krásná vyhlídka. Zase jsme zavzpomínali na Bohouška. Poseděli jsme, zatím docházeli další lidičky. Nad námi už byla vidět šedá věž na Klínovci a naproti ní německá rozhledna Fichtelberg. Všechny vítal vítací pes asi labrador. Od Vyhlídky jsme šli nahoru na rozhlednu Klínovec. To už volal Aleš, kde jsme. Sešli jsme se nahoře u rozhledny, kde se s námi rozloučila Věrka, jež šla dál sama, aby stihla v Háji autobus do Klášterce a dál do Prahy. Ještě jsme koukali na lanovku dolů do Suché a Jáchymova. Já s Alešem jsem šla na červenou, která vedla dolů po sjezdovce. Ale zase volal Miloš, kde jsme. Šel totiž dolů vedle lanovky do Jáchymova. Vrátil se. Sešli jsme dolů k boudě na rozcestí Na Dámské. Zde jsme poseděli, pojedli a šli dál po červené kolem studánky. Zde už chodilo celkem dost lidí a jezdili i cyklisté. Na jednom rozcestí Marta zahnula vlevo, ale došli jsme zpět na místo, kudy už jsme šli. Z Miloše pak vylezlo, že červenou viděl a že šla doprava. Neva, jdeme dále. Došli jsme na rozcestí Pod Macechou, odkud jsme šli dál po zelené. Šli jsme opět krásnými lesy až k silnici rozc. Selský les, kde jsme šli rovně ve směru, kterým jsme přišli. Asi nás zmátlo i to, že tudy šli taky turisté. Vyšli jsme z lesa na louce s nádhernými výhledy. Začali jsme se dohadovat, kde je hranice. Viděli jsme na horizontu rozhlednu Fichtelberg. Aleš tvrdil, že ty domy jsou už Německo. Když jsme se šli projít po ubytování, tak jsme zjistili, že to nebyla pravda, ale že to byla Loučná pod Klínovcem. Šli jsme po louce, když Marta povídá, že jsme asi špatně, protože tady není zelená. Koukli jsme na mapy a vrátili se lesem k silnici. Tady jsme zjistili, že jsme měli jít chvilku po silnici, a pak do lesa. Prošli jsme po zelené a vyšli zase na louce. Další kufrování nám opět nevadilo, měli jsme čas a poznali jsme krásná místa, zase jiné pohledy. Potom už jsme nekufrovali a šli pohodlnou cestou dolů do obce Háj. Cestou nás zaujala malá jakási buňka. Zašli jsme k ní a zjistili, že je zde vystavená. Na ní byl papír s informacemi o možnosti jejího koupení k bydlení pro jednoho člověka. Docela se nám líbila. Vyšli jsme v Háji proti velké červené lavičce, ale byla menší než ta Vavřincova v Horní Blatné. Po silnici jsme došli k penzionu Arnica, kde jsme měli další ubytování. Personál velmi příjemný, jídlo super, ale ubytování za ty peníze horší. Dali jsme si polévku a šli se projít. Došli jsme ke ski areálu v Loučné, prošli Loučnou a po silnici došli k odbočce do Háje. Po příchodu jsme zjistili, že máme fakt zimu, proto Marta šla porposit o zatopení. Radiátor byl stále studený, tak Marta otevřela dveře, že je poprosí znovu a našla za dveřmi teplomet. Zapojili jsme ho, paráda. Došla ještě pro jeden Alešovi do vedlejšího pokoje. Jakmile jsme ho zapojili, vypadli pojistky. Tma. Ale na chodbě se svítilo. Miloš šel hledat pojistky a Marta šla pro majitele. Pojistky nahozeny. Raději jsme nechali hřát jen jedno těleso. Koupelna byla malinká, že jsme raději nechávali otevřené dveře. U Aleše byly dvě palandy, které jsme nepotřebovali, což bylo dobře, protože se k nim člověk skoro pro nedostatek prostoru nedostal. Takže jsme se všemu smáli a smáli. Dost velké retro všude. Nějaká údržba by neškodila. Jinak jsme se vyspali výborně.