Sázava a její okolí

V sobotu jsme dojeli vlakem do Sázavy za krásného počasí, které nás provázelo celý den. Došli jsme nejprve k Centru sklářského umění Huť František. Z chátrající budovy, kterou postavil Josef Kavalír v r.1882, vzniklo toto Centrum. Jde u technickou památku prezentující vývoj sklářského řemesla. Kromě vyhaslých pecí jsme si prohlédli výstavu sklář. děl. Je zde vystaveno asi 400 děl vytvořených na mezin. sklář. sympoziích v Novém Boru v letech 1982 - 2006. Po prohlídce jsme poseděli v parčíku před hutí, kde se děti vyřádily na prolézačce, a pak šli ul. Na Kácku po mostě přes Sázavu, kde nás zaujalo množství rybářů. Z cedulek jsme zjistili, že se zde pořádají rybářské závody. Kolem rodného domku J.Voskovce, žil zde až do své emigrace do Ameriky, jsme po silnici posléze po zelené došli do kláštera. Většina z nás šla i na jeho prohlídku se skvělou průvodkyní. Její výklad byl velmi poutavý, i laikovi srozumitelný a uměla na vše odpovědět. Vysvětlila nám logicky, jak to bylo s čerty. Čerti byli vlastně obyvatelé v lesích, velmi svérázní, které Prokop svoji pílí, skromností a duchovně dokázal získat na svoji stranu. Strašně nás např. překvapilo, že na zahradě bylo při vykopávkách nalezeno spoustu domečků a celé pohřebiště. Dokonce opravdu našli i jeskyni, kde žili poustevníci a možná i sám sv. Prokop. Pevně doufají, že do 10 let, budou vědět více a že i do jeskyně se podíváme. Koupili jsme si vizitky a šli za ostatními. Dál jsme po žluté došli k mostu, pod nímž jsme zašli do hospody Za Vodou, kde jsme pojedli. Za mostem jsme po žluté došli ke studánce Vosovka s kapličkou sv. Prokopa. Podle pověsti se zde setkal sv. Prokop s knížetem Oldřichem. Prokop nabral vodu do dřevěného koflíku a dal napít knížeti. Kníže řekl:"Voda ze studánky chutnější vína jest." Tento dř. koflík se dodnes zachoval a bylo prokázáno, že je z dob Prokopa. Setkání končilo dohodou o založení slovanského kláštera.  Dnes zde probíhají rozsáhlé opravy a restaurátorské práce. Nabrali jsme si vodu a lesní cestou jsme došli k odsvěcenému kostelu sv. Martina, kde byla výstava o legionářích, ale byla již zavřená, protože bylo po 17.00 hod. V Husově ul. je rodný domek herce Otamara Korbeláře. Došli jsme do centra Sázavy se sklárnou Kavalír, která stále funguje, a dál na autobusové nádraží, odkud jsme se vrátili do Prahy k metru Háje. Byli jsme příjemně unavení, ale velmi nabití. Malý Ráďa napřed řádil, ale pak upadl do hlubokého spánku. Všem doporučujeme se sem rozhodně nekdy podívat.