Poutní cesta Blaník-Říp, IV. etapa Pečky-Sadská

Po delší pauze jsme se vydali na další etapu poutní cesty. Sešlo se nás 11 poutníků. Počasí bylo super, ale den poněkud blbec. Nakonec vše dobře dopadlo. Zmatky začaly večer, kdy Maruška zjistila, že je výluka a vlak nejede z Masaryčky, ale z Libně. Po pátrání jsem zjistila, že vlak jede z Masaryčky. Ráno jsme se sešli v klidu, nakonec přijela Věrka a chtěla od pokladní lístek do Pyšel. Naštěstí byla pokladní bystrá a řekla Věrce, že si nějaká skupina kupovala lístek do Peček. Dojeli jsme náhradní autobusovou dopravou do Českého Brodu, kde nám oznámili, že vlaky nepojedou dál kvůli technické závadě. Co teď? Do Peček se nedostaneme, takže jsme se rozhodli, že půjdeme po červené do Kostelce nad Černými lesy. Když jsme kousek cesty ušli, zvonil mi telefon. Volala Miloš, že nemá doklady, že je asi nechal v autobuse. Zůstal s Vaškem na nádraží a řešili ztrátu. Po chvilce volal znovu, že vlaky začaly jezdit. Zase, co teď? Nakonec jsme se vrátili na nádraží. Marta zjistila, že vlak pojede za půl hodiny. Přijel kyvadlový autobus a doklady tam nebyly. Jak tam tak stojíme, to už jsme měli časovou ztrátu dvě hodiny, a řešíme kde je policie, tak k nám přišel muž a dával Milošovi ztracenou peněženku, kterou prý našel v knihobudce před nádražím. Peníze nebyly, ale byly všechny doklady, hurá. Konečně jsme v klidu mohli čekat na vlak do Peček a dočkali se. Martě se ulevilo, neboť se svými špatnými zkušenostmi měla vztek na ČD. Dojeli jsme do Peček a vydali se k podchodu. Za ním vpravo ulicí P. Bezruče na konec Peček. Za hřbitovem jsme přešli hl. silnici a šli neznačenou cestou do Velkých Chvalovic. Na kraji obce jsme na sloupu našli nalepenou značku poutní cesty, kterou jsme pak nacházeli až do Sadské. Prošli jsme obcí. Marta hledala cestu dle map v mobilu. Na konci obce jsme odbočili doleva na polní cestu lemovanou keři a stromy, což bylo příjemné kvůli stínu. Šlo se dobře. Občas projeli cyklisté. Na konci cestičky jsme si odpočinuli, napili a pokračovali rovinou polní cestou až k dálnici. Zde jsme se na chvilku zastavili. Sylvě nebylo dobře, tak jsme odpočívali. Měli jsme čas. Přešli jsme most nad dálnicí, který byl na jednom místě rozbitý. Kus mostu chyběl. Prošli jsme typickým borovicovým lesem pro zdejší krajinu. Na kraji Kostelní Lhoty nás mile překvapilo odpočinkové místo s rybníčkem, přístřeškem a informací o tom, že absolventi zdejší ZŠ zde vysazují stromy, keře a jinou floru. Pěkné místo. Po chvilce jsme došli do vesnice a hledali zastávku autobusu. Protože i zde byla rozkopaná silnice, tak ji přeložili téměř na konec vesnice, proto jsme museli jít dál k ní. Autobus jsme viděli, mávali na něj, otáčel se a jel před hospodu na své stanoviště. Doběhli jsme k němu a ten vůl nám zamával, zavřel dveře před nosem a odjel. Takže Sylva neodjela. Bylo dobré, že si mohla s námi sednout do hospody, dát si něco a jet dalším autobusem. Tak se také stalo. My šli dál pěšky do Sadské po rovné asfaltové cyklostezce. Rozdělili jsme se na dvě skupinky. Rychlejší a pomalejší. My nespěchali. Zapovídali jsme se a šli pomalu. Minuli jsme 15. poledník. Po nové lávce přes koleje jsme došli dál na náměstí. Marta nás vzala k infu pro poutní razítko v poutní schránce. Byl zde i plánek IV. etapy. Prohlédli si náměstí a v klidu došli na autobus do Nymburku. Aby toho nebylo dnes málo, narazili jsme na řidiče, který nechtěl či neuměl prodat jízdenku na pět pásem. Takže v Nymburku jsme rychle běželi pro jízdenku. Stihli jsme. Do Prahy jsme dojeli v klidu. Vlak byl plný, takže pánové stáli. Výlet plný zmatků nakonec dobře dopadl a líbil se nám.