Poutní cesta Blaník - Říp, II. etapa 1. část Český Šternberk /U Rybiček/ - Rataje nad Sázavou

Dnes jsme se ve čtyřech pustili na další část Poutní cesty. Bylo krásné počasí a celá trasa jedna veliká nádhera. Dojeli jsme do Benešova, odkud jsme autobusem 791 dojeli do zastávky Divišov, Brtnici a udsud šli pěšky. než jsme vykročili, tak jsme si připili na zdraví Aleše, který měl narozeniny. Pouť jsme začali dobře v motorestu U Rybiček, kde jsme se výborně naobědvali - pstruh po mlynýřku, štika smažená a klasika smažený sýr. Ještě jsme se kochali pohledy na všelijaké lastury, Marta nevydržela a dvě si koupila. Po té jsme obešli rybník a napojili se na červenou. Kolem sv. Prokopa s čertem, kde jsme šli už minule, ale za svítání, jsme vešli do lesa. Lesem pohdlnými cestami jsme došli k další soše sv. Vendelína. Miloš s Vašek šli dál ke hradu. My s Alešem jsme šli k soše a před ní byla nádherná vyhlídka na hrad. Skrz Hladomornu jsme došli na hrad, kde na nás pánové čekali. Koupili jsme si vizitky, dali poutnírazítko do deníčku a sešli po schodech na náves. Minule jsme tudy šli za tmy. Přešli jsme most a doprava podél kolejí došli na zastávku, kde jsme se najedli a dali další přípitek na Aleše. Kolem vodáckého kempu s jurtami jsme zase šli lesem. Nejprve pohodlnou cestou, ale později jsme museli přejít potok, což bylo náročnější, hlavně pro Vaška. Prudký sestup plný klouzavého bahna, pak zase krpál nahoru. Stoupání bylo dost dlouhé a stálé. Vaškovi jsem dala hůlky a vzala mu tašku, kterou měl přes rameno. Nesla jsem mu ji dlouho. Myslela jsem, že si ji na rovince vezme zpět, ale ne, tak jsem se podívala, co to táhne. Jaké bylo mé překvapení, když jsem mimo svačiny viděla celou flašu fernetu. A to táhnu, nu Aleš má narozky. Téměř před výstupem z lesa na silnici jsme se brodili bahnem. I tady lesáci zničili cestu. Já prolézala křoví, protože jsem nectěla být jako čuně a zničit si mé botičky. Byla jsem opravdu nejčistší. V zatáčce jsme přelezli svodidlo a šli se podívat na památník v dubovém lese na panování Jana z Lichtenštejna 1898. Kousek po silnici a dál cestičkou mezi chatkami. U jedné seděli Miloš s Vaškem a jedli čekajíce na nás. Pod námi byla skála a trať, na kterou jsme sešli. Byli zde dvě zastávky. My šli doleva, protože jsme chtěli jet hezčí tratí. Do Čerčan. Aleš zavzpomínal, jak zde v kempu před námi, trávil dovolenou. Najedli jsme se, příchozí pán naši skupinku vyfotil a za chvilku nám to jelo. Projeli jsme tunelem a frčeli podél Sázavy přes Sázavu do Čerčan. Cestou byla sranda. V Čerčanech jsme zašli do hospody na pití, pak už by to nešlo. Celý úsek byl opět krásný. Příště z Ratají dále.

Od Rybiček do Ratají nad Sázavou – aneb další část Poutní cesty Blaník –Říp

Z Hlavního nádraží dojedeme vlakem do Benešova, kde přestoupíme na autobus 791 do Divišova, Brtnice. Cesta trvá asi jeden a půl hodiny. Jedete zvlněnou krajinou vesničkami. Po vystoupení se ocitneme na osamocené zastávce v polích. Proti je oplocená jakási malá obora se stádem jelenovitých. Jsou celkem plaší, tak musíte vydržet. Sejdeme dolů na rozcestí a na něm doprava kolem Brtnického rybníka ke známému motorestu U Rybiček. Určitě ho znáte z dálnice, jež kolem vede. Možná, že i vy zde zastavujete. Kromě mnoha rybích specialit si můžete dát i třeba smažený sýr či guláš. I výzdoba je ve stylu vodního světa. Kromě vycpaných vodních živočichů, věcí spojených s rybařením, zde najdete i živé druhy rybiček a želviček. Milovníci lastur, škeblí si mohou některou koupit. Je zde velký výběr od malých po velké. Vše je opatřeno latinskými názvy. Nejen jídlem živ je člověk. Úžasné prostředí. Po výborném jídle se slušnými cenami např. pstruh po mlynářku s brambůrky za 139,- kč, můžeme pokračovat dále. Obejdeme rybník, abychom se napojili na červenou a modrou značku, jež už je součástí Poutní cesty Blaník-Říp. Ale je také částí cesty Via Czechia centrální a Cyrilometodějské cesty. Po ní dojdeme do Českého Šternberka. Kolem pískovcové sochy sv. Prokopa s čertem u nohy, patrona Posázaví, se vnoříme do lesa. Pohodlnou cestou dojdeme k rozcestí s informační tabulí, lavičkou. Odbočte vpravo k další pískovcové barokní soše sv. Vendelína. Sochu nechal vytvořit z labského pískovce v letech 1776 – 1779 Michal Čejka z Olbramovic. Před ní doporučuji dojít pěšinkou vlevo na místo s nádherným výhledem na hrad a Sázavu. Opravdu pěkný pohled. Vrátíme se zpět, abychom pokračovali dál po značce a došli ke Hladomorně, o které jsme psali v únorovém čísle. Z Hladomorny dojdeme do hradu, který je otevřený každý den. V infocentru na nádvoří si můžete kromě vstupenky zakoupit řadu suvenýrů včetně vizitek. Do Poutníkova deníku, který zde koupíte i s mapou, si můžete dát další razítko poutní cesty. Před hradem je sice dřevěná schránka poutní cesty pro toto razítko určená, ale díky nenechavým návštěvníkům, zde není. Vy co nechcete jít na prohlídku hradu, můžete posedět v kavárně na nádvoří. Při kávě si můžete pochutnat na nějakém dezertu, palačince a dalších dobrotách. Šternberk je gotický hrad přestavěný na zámek na levém břehu Sázavy. 1241 ho zde založil Zdeslav z Divišova. Název hradu je odvozen od erbu rodu Divišovců – zlaté osmicípé hvězdy (německy: Stern, hvězda, Berg, hora). V 15. stol. se novým majitelem stali Holičtí ze Šternberka.  V roce 1841  byl hrad koupen Zdeňkem ze Šternberka a jeho rod ho vlastnil až do roku 1949, kdy byl hrad státem vyvlastněn. Tehdejšímu majiteli, Jiřímu Sternbergovi (1888–1965), se podařilo stát se správcem hradu a působil tak ve funkci kastelána na svém bývalém hradě. Během jeho působení se mu podařilo sepsat inventář hradu a mnoho původních předmětů tak zachránit. V restituci byl hrad roku 1992 vrácen potomkovi původních majitelů, Zdeňku Sternbergovi. Nyní je už 20. generací ve vlastnictví rodu. Roku 1467 byl hrad dobyt a poté opraven ve stylu pozdní gotiky. Vylepšen byl zejména obranný systém, byla postavena např. jižní předsunutá bašta s břitem tzv. Hladomorna, která dnes slouží jako vyhlídka. Velkorysá přestavba ve stylu raného baroka proběhla ve 2. polovině 17. století. Díky proměně životního stylu začátkem 20. století byl hrad elektrifikován, vybudován vodovod i ústřední topení. Při prohlídce uvidíte 15 místností bohatě zařízených. Nejvzácnější je sbírka mědirytin z období třicetileté války, která je jednou z největších monotematických sbírek v Evropě. Po prohlídce hradu z něho vyjdeme a sejdeme schody. Dole vpravo na náves, kde stojí jednak tur. ukazatel včetně označení Poutní cesty a dále kamenná pilířová kaplička. Je zde i hospoda Pod Hradem. My přejdeme most přes Sázavu, ze kterého je další pěkný pohled na hrad. Za ním doleva a stále po červené podél Sázavy a trati dojdeme k vodáckému kempu s půjčovnou lodí. Můžete také přespat v jurtách a ráno si pochutnat na mongolské snídani. Po červené nás čeká náročnější stoupání lesem posléze rovinka do obce Malovidy kolem kapličky Panny Marie Karmelské. Po projití obcí půjdeme zase lesem pohodlnou lesní cestou. Vyjdeme v zatáčce u silnice. Vpravo v zatáčce můžete sejít do lesa k pískovcovému pomníku. Podobné památníky se v roce 1898 stavěly na mnoha místech lichtenštejnských lesních revírů. Okolo nich se vysazovaly jubilejní háje dubů. Celkový počet 58 dubů v každém háji symbolizoval věk knížete. Z toho 18 dubů červených připomínalo věk v den nástupu panování, 40 dubů letních a zimních vyjadřovalo počet let Janova panování. Byl zde umístěn 12.11.1898 na paměť 40letého panování knížete Jana II. z Lichtenštejnu. O 10 let později zde byl přidán malý žulový kámen k 50. výročí panování knížete 1908. Když se rozhlédnete po okolí pamětních kamenů, duby tu opravdu rostou. Hezká tradice. Po silnici dojdete k prvním chatám v Ratajích. Před námi je vidět na horizontě zámek, který si prohlédneme příště. Propleteme se mezi chatkami a vyjdeme u železniční tratě se dvěma zastávkami, tunelem před námi a kempem u řeky. Doporučuji jet vláčkem z levé zastávky. Tato trať je moc hezká. Projedeme tunelem a dál pod