Poutní cesta Blaník - Říp, I. etapa pokr. Vlašim - Český Šternberk

 Milý poutníku, vítej na poutní cestě, která propojuje dvě nejznámější a nejdůležitější české hory, Blaník a Říp. Projít ji můžeš v sedmi etapách, z nichž každá má své téma k zamyšlení. Tato slova najdete na stránkách Poutní cesty, na kterou jsme se vydali. Procházíme ji postupně a já se rozhodla, že vás dnes pozvu na část 1. etapy, jež začíná v Louňovicích, vede přes Blaník, Vlašim do Českého Šternberku. Každá etapa má nějaké téma. Tato první má téma Rodina. Je toho spousta, co by se o rodině dalo říci, a je mnoho způsobů, jak ji definovat. Každý má svou definici rodiny podle své zkušenosti a svých prožitků. Během putování můžete rozjímat nad otázkami kolem vaší rodiny. S částí z Louňovic do Vlašimi vás seznámím jindy. Dnes půjdeme z Vlašimi, kam dojedete autobusem z Roztyl. My jeli autobusem v 8.20 h do zastávky Vlašim, rest. U Kozla. Z ní jsme sešli dolů ke kruh. objezdu, přešli můstek přes Blanici a zahnuli doprava. Šli jsme podél Blanice po modré kolem sport. areálu. Na druhém břehu u jezu vás zaujme velký objekt prádelny, kde stával Kulíkův mlýn. V r. 2012 byl zbořen a byl zde vybudován areál prádelny Kyselý. Stojí zde pomník Fr. Kulíka, který připomíná mlýn. Na konci sport. areálu začneme mírně stoupat lesem Březinka. Na rozcestí se stejnojmennou studánkou, odpočívadlem je inf. panel o tomto místě. Nad rozcestím jsou tři rybníky – První, Druhý, Třetí – a udržovaná budova. Bývala to restaurace, o jejíž postavení usiloval 1932 předseda okrašlovacího spolku Jindřich Bárnet, protože Březinka byla oblíbeným místem procházek obyvatel Vlašimi. Plány zdarma vytvořil Ing. Neubauer, vlašimský velkostatek věnoval dříví na stavbu. Již 18.6.1933 byla slavnostně otevřena. Kolem chaty si bylo možné prohlédnout různé druhy našich zvířat ve voliérách. V souvislosti se zpřístupněním zámeckého parku v 50letech, návštěvnost chaty upadala. Dnes je v soukromých rukách. My jdeme dále po modré podél Blanice lesem. Místy míjíme černé skály. Dojdeme na rozc. s tur. ukazatelem a lávkou Čechov. My pokračujeme stále rovně po romantickém břehu potoku a lesem v Měsíčním údolí, významným místem českého skautingu. V r. 1620 na louce, kterou koupil mlynář a spolupracovník A. B. Svojsíka Svazu junáků skatů RČS Fr. Kuklík první skautskou rezervaci v tehdejším Československu. V údolí byly pořádány stanové tábory, jedinou stálou stavbou zde zpočátku byl malý dřevěný srub nazývaný „Há-es“ neboli hlavní stan. V r. 1928 byl postaven druhý větší srub. V r. 1932 byly místnímu Sdružení Skautů-Junáků městem na dobu 60 let pronajaty za nízké nájemné 100,- kč za rok 3 hektary lesa. V letech 1933-34 přibyla patrová stavba. Dole byla kuchyň, spíž, jídelna, nahoře noclehárna. Dále odvodňovací stoka, brána, přístaviště, sociální zařízení. Za 2. Sv. v. došlo k úpadku. Dnes se sem pořádají např. víkendové výpravy skautů z celé ČR. Jdeme dál po modré, až dojdeme ke studánce a výklenkové kapličce se sochou Panny Marie Lourdské. Za mosaikovou výzdobu včetně vyobrazení Panny Marie hrádecké, kde můžeme posedět a nasvačit se. Na horizontu už vidíme budovy potního místa Hrádek. První písemná zmínka je z r. 1356. Stála zde tvrz vladyků z Hrádku, kteří byli ve 14. stol. povýšení do rytířského řádu. Jan z Hrádku, jehož pečeť je na listině proti upálení Mistra Jana Husa, byl aktivním účastníkem husitských válek. V pol. 15. stol. byli přívrženci Zelenohorské jednoty, jež byla v opozici proti Jiřímu z Poděbrad. Proto v r. 1467 byl vypálen stoupencem Jiřího z Poděbrad majiteli Vlašimi Trčky z Lípy. Ti ho prodali obci vlašimské. O podobě kostela sv. Matouše, který stál východně od tvrze, se nic neví. Dnešní barokní podobu získal během 18. stol.. S ním je spojena největší památka Podblanicka. Je to gotická dřevěná plastika Panny Marie s Ježíškem z let 1370-80. Od 16. stol. byla socha uctívána a na Hrádku se pořádaly četné mariánské poutě. Tradice poutí k hrádecké Madoně se konají dodnes v první, druhé a třetí neděli v červenci. Žil zde páter A. N. Vlasák 1844-1866, vynikající znalec přírody a historie Podblanicka. Sejdeme po modré k zajímavé kapličce s vyřezávanou křížovou cestou. Po zpevněné cestě dojdeme k Srbovu mlýnu, kde začneme stoupat lesem prudce nahoru. Pěšinka je místy krkolomná, místy přelézáte kmeny padlých stromů, místy je pod vámi prudký sráz dolů. Nakonec vyjdete na loučce s pěkným výhledem a chatkami. Dál již jdeme pohodlnou cestou do obce Libež. Cestou na několika místech projdeme úžasnými vzrostlými březovými alejemi. Asi po 1,4 km odbočíme doprava a dojdeme k Černé skále. Říká se jí také trampské lože. Můžete si zde posedět. Rozdělat oheň a pochutnat si na buřtíkovi. Také si můžete doplnit zásoby vody. Podejdeme dálnici, dále kolem Krupičkova mlýnu, k Brtnickému rybníku se sochou sv. Prokopa. Ale když už jste došli sem, tak vám doporučuji rybník obejít a zastavit se ve známém motorestu U rybiček s mnoha rybími specialitami a úžasnou výzdobou. Zpět ke sv. Prokopovi a po modré i červené jít kolem hladomorny. Předsunutá mohutná bašta byla vybudována Petrem Holickým ze Šternberka na přelomu 15. a 16. století. Prostor v patře, přístupný po točitém schodišti, vykazuje důmyslnou dispozici střílen, určených k palbě lehkých děl.  Čtvercový otvor ústí do temného přízemí, které sloužilo jako prachárna a zásobárna. Svým významem středoevropských opevňovacích staveb 15. stol. přesahuje rámec Čech. Vzácná památka. Po chvilce dojdeme k samotnému hradu. swšli jsme po schodech dolů do centra, kde jsme poseděli v restauraci Pod Hradem a došli přes mos na železniční stanici. Obdivovali jsme osvícený hrad.  Tentokrát se nás vydalo deset.  Dnes jsme zvládli 15 km krásnými místy plné historie. příště se vydáme z autobusové zastávky Divišov, Brtnice do Kácova.