Poutní cesta Blaník - Říp, 1. etapa Louňovice - Vlašim

Na naší poslední schůzce jsme se domluvili na popud Aleny, že postupně projdeme celou Poutní cestu. Na I.P.Pavlova v obchodě U Džoudyho jsme si koupili Poutníkův deník a mapu. Takto vybaveni jsme v neděli 24.9. nastoupili do vlaku do Benešova s odjezdem v 8.21. Sešli jsme se jen tři - Aleš, Miloš, Marta. Tedy po pravdě řečeno, na to jaký byl zájem, jsme předpokládali, že nás bude víc, ale to neva. My tři mušketýři to projdeme. V Benešově jsme přestoupili na osobák do Olbramovic, kde jsme přestoupili na autobus. První zážitek. Řidič byl Ukrajinec, nevěděl nic, ani kolik stojí lístek, takže jsme každý jel za jinou cenu a Míla jel dokonce zadarmo. Celou cestu mu řvalo rádio v ruštině. V Louňovicích pod Blaníkem, výstup v 10.27 h, nás čekalo další šou. V sobotu zde měli pouť a pochod na počest herce Vl. Čecha, takže bylo všude mrtvo. Info zavřené, hospoda zámecká zavřená, takže jsme si nedali oběd. Naštěstí v průjezdu byla schránka s razítkem poutní cesty. Deník jsme měla, tak jsem si dala razítko a mohli se vydat od tur. ukazatele dále. Kolem kostela s pam. lípou a inf. cedulí, kolem zbytků zdi z bývalého kláštera, krásné prastaré chaloupky ven do lesů po červené. Protože bylo dost hodin, tak jsme se dohodli, že nepůjdeme na Malý Blaník a šli rovnou na Velký. Po projití parkovištěm jsme došli na začátek výstupu, kde nás oslovila dřevěná cedule, dle které jsme si měli změřit čas výstupu a na vrcholu si zjistit jak jsme na tom s kondicí vzhledem k našemu věku. Pánové nasadili tempo a já šla ve větším klidu za nimi. Cestou jsem fotila a občas koukla na tabule pro děti s otázkami. Oni při svém soutěživém zápalu přehlédli i kamennou hlavu rytíře, kterou jsem jim pak ukázala na fotce. Když jsem vystoupala na vrchol, pánové zde již seděli. Dle tabulky na rozhledně, jsme měli kondici svého věku. takže dobré. V občerstvení nás mile překvapili, měli zde vše. Takže Aleš si koupil i Deník. Ve schránce na rozhledně bylo další razítko. Kluci šli na rozhlednu a já si v klidu nalepila do Deníku vizitky, dala si razítka. Posvačili jsme, nechali se kolemjdoucím vyfotit, ještě jsme koukli na tur. ukazatel, kde nás zaujaly dvě směrovky - jedna k Poutní cestě a druhá k cestě Via Czechia k Centrální stezce. Po červené jsme sestupovali lesem, ale šli jsme po nějaké vyšlapané pěšině a nevšimli si, že jsme mimo značku. Za námi šli ještě dvě ženy s dětmi, které nám tak věřily. Pěšina nás zavedla do křoví, tak jsem koukla na mapy.cz a šli jsme doprava lesem, až jsme se napojili na červenou. Dole na rozc. Velký Blaník, jsme se zase rozhodovali zda si zajdeme k Veřejové skále, odkud vyjdou Bl. rytíři na pomoc, ale zase jsme se shodli, že je dost hodin a musíme jít dále. Na domečku u odpočívadla bylo nakreslené rozpětí křídel orla. Všichni jsme postupně roztáhli paže a snažili se vejít do rozpětí, ale orel vítězil. U Slepičí skály s kamenným kvádrem s nápisem Blaník, který jsme chtěli odnést do Prahy neb odsud pocházel zákl. kámen ke stavbě Nár. divadla, jsme se zdrželi a pak došli na vyhlídku na Holém vrchu, kde byly vykáceny stromy, takže jsme viděli do okolí. Dále lesem k Domu přírody Blaníku, kam jsme zašli dovnitř. Byl zde pěkný model celého CHKO Blaník, rytíř a další. Koupili jsme si pivo, poseděli venku a pokračovali po silnici posléze vpravo pěšinou po louce se strání s jabloněmi, jejichž plody jsme ochutnali. prošli jsme kolem Kondrackých rybníků a došli na náves v Kondraci. Kolem krásné radnice jsme zamířili do vyhlášené hospody U Matoušků a těšili se na teplé jídlo, ale měli do 14.30 hod, takže nic. Já s Alešem jsme šli na prohlídku jednoho z nejstarších kostelů u nás /původně románský - zachovaly se dvě věže/, potom do Farního muzea. Zde jsme prošli zahradu a čekali na paní, která nám přišla za chvilku otevřít. My zatím ochutnali další jablko a několik jich hodili ovečkám. Paní nám toho pověděla hodně, byla milá, tak jsme si koupili vizitky a Aleš andělíčka, abychom jí udělali aspoň nějakou tržbu. Při odchodu přišli další zájemci. Dům se nám moc líbil. Mne nejvíc kuchyně s úžasným kredencem. Ze svého psacího stolu měl pan farář z oken přehled o celé návsi ze všech světových stran. Kdysi zde před jeho kanceláří stávala i fronta /matrika, křtiny, smrt, svatby,...../. Šli jsme za Mílou, který dal přednost zmzlině. Našli jsme ho spícího na lavičce u kostela s brýlemi v ruce. Spal jak špalek. Po probuzení jsme si na jeho radu dali také zmrzlinu. Byla dobrá, a ačkoli měla být malá, byla velká. Téměř na konci obce nás ještě zaujala modtá kaplička. Chvilku jsme šli po silnici, pak lesem plným muchomůrek a kolem rybníku Jírovec s chatkami. To už byl kousek do Vlašimi. Stále rovně ulicemi jsme došli k žst Vlašim, před kterým byl autobus. Sedli si a čekali na jeho příjezd. Mezitím volala Alena, která byla zvědavá, zda jsme šli. Také byla překvapená, že jdeme jen tři. Ona šla s kamarádkou v sobotu z Kondrace do Louňovic, takže si chválila pouť a program na rozdíl od nás. Autobus řídil Čech, takže vše věděl. Dojeli jsme na Roztyly a metrem na Budějovickou. První etapa se nám moc líbila, počasí taky parádní. My tři jsme si slíbili, že postupně projdeme celou Poutní cestu. Kdo se přidá k nám, je na něm.