Pouť do Litoměřic za Karlem Hynkem Máchou

ve vzpomínce na básníka Karla Hynka Máchu na závěr celostátního a mezinárodního festivalu Den poezie

Putování do Litoměřic

Účast: Marta, Věrka, Jana, Tadeáš, Alena a pes Trejsy

Délka trasy:  19 km

Sešli jsme se na Masarykově nádraží v 9,20hod. v počtu 8 lidí. Dojeli jsme vlakem do Roudnice n/Labem, kde spolu s námi vystoupily další dvě účastnice pochodu. Na nádraží na nás čekal ještě jeden mladík se synem a ten nám později ukázal cestu z města a směr, kudy se máme vydat.  Nejdřív jsme došli na náměstí se zámkem, našli zavřené Infocentrum a vyfotili se. Poté jsme šli na most přes trať a řeku Labe. Z mostu jsme se dívali na labutě, na jeho konci pak na divokou vodu pro kanoisty. Za mostem jsme sešli po schodech dolů a vydali se na pouť dlouhou 18 km, stále podél řeky do Litoměřic. Ten den bylo pod mrakem, šedo, nepršelo, vítr nefoukal. Cesta z Roudnice vedla vesnicemi poničenými povodní, starobylé statky a chalupy byly šedé, polorozbořené. Na šestém kilometru jsme se zastavili v obci Lounky, kde opravovali kostelík a zvonici, a prohlédli si Mapu okolí s vyznačenou Labskou stezkou, která začína ve Špindlerově mlýně a končí v Hamburku a je dlouhá 1.130km.  Většina našeho pochodu vedla touto stezkou. Pak jsme si dali v místním hostinci čaj a kávu, pojedli teplou polévku, prošli vyprázdněnou vesnicí a za ní sešli k řece. Pepa cestou podél Labe přečetl z Máje Intermezzo II: "..Stojí hory proti sobě, z jedné k druhé mrak přepnutý, je, co temný strop klenutý, jednu k druhé pevně víže, ouvalem tím v pozdní době, ticho, temno, jako v hrobě....skály ouzkou bránu tvoří, za tou v dálce pode mrakem temnorudý požár hoří....hasnul požár, bledší bledší, až se šírošíré nebe noční rosou rozplakalo, rozesmutnivší zem i sebe....". Stáli jsme za vesnicí, mezi širým polem a řekou, na jejím břehu. Za řekou byl vysoký, barokní kostel sv.Kateřiny, za ním zalesněný kopec, my se dívali na sklánějící se slunce, na mraky, které se v tu chvíli roztrhaly...

Na desátém kilometru Pepa zrychlil a opustil nás, neboť celý večer poezie uváděl, a my se v další vesnici rozdělili na tři skupinky.

(pokračování je inspirované popisem od Marty)

... Marta, Věrka, Jana a Tadeáš šli podél Labe po MTZ, kde potkali několik rybářů. Cesta byla právě upravována, takže šli bahnem, místy po dlažbě, vzápětí opět přelézali hromady hlíny. Kolem 16té hodiny zapadalo slunce, které se odráželo ve vodní hladině. Tadeáš a Marta fotili jak diví. Rychle se stmívalo. "Příště si musíme vzít baterky". Dál šli už téměř potmě, až došli k malému letišti se třemi hangáry. Tudy se nedalo projít a tak se vrátili k odbočce, obešli chatky a přes koleje se dostali k silnici. Jezdilo celkem dost aut a tak došli k závěru, že kromě baterky by ještě potřebovali nějaké reflexní nášivky. Takto pak za sebou v čele s Tadeášem, který měl jeden reflexní proužek v ruce, doputovali do Litoměřic k Dolnímu nádraží. Bylo veliké, prázdné a pusté. Čekárna zavřená. Výpravčí jim sdělil, že toto nádraží slouží jen jako nákladní a poslal je zkratkou do centra. Šli potmě, po schodech nahoru, mezi chatkami a zdí s ostnatým drátem. Ve dne zde musel být nádherný výhled. Na konci cesty vylezli na prostranství u vchodu do velkého areálu se zdí, kde byly dřív kasárna. Pak sešli dolů k centru, na osvětlené krásné náměstí, s kostelem, Morovým sloupem a kašnou. Zde, na Mírovém náměstí, bylo místo setkání obou tras. Poté přešli do Pivovarského sálu v Krajské ulici, kde již probíhal přednes poezie. Poutníci se zde mohli i ubytovat. Neudělali to, vrátili se do města na vlak na Horní nádraží. Vlak právě ujel. Jeli dalším do Lovosic, kde přestoupili na rychlík do Prahy. V rychlíku zjistili, že jim jízdenka neplatí a že mají v Kralupech vystoupit. Doputovali, byli od bláta, Trejsy byla od bláta, byli spokojení a veselí. Dodatek: Tadeáš opět přesvědčil ve vlaku, že ve svém batohu má opravdu vše: kleště, pilníček, baterky, lékárničku, pláštěnku, ...