Poslední puchýř 2019

Ve čtvrtek jsme se vydali do Olomouce na 48. ročník Posledního puchýře. Vloni jsme byli v Semilech a dodnes vzpomínáme. Cestou jsme se zastavili na barokním poutím místě Vraclav s pramenem, kde vás vítá poutník František. Stále mystické místo, ze kterého čiší klid. Ve Vysokém Mýtě jsme se nejdříve výborně najedli v jídelně a potom si prohlédli město s několika významnými památkami. Po projití Pražské brány s výzdobou od M.Alše jsme došli do Muzea karosářského, kde jsme strávili hodně času, ale nelitujeme. Všem doporučujeme. Našli jsme i památný dub u kostela sv. Vavřince. V Olomouci jsme chvilku bloudili, než jsme našli správnou cestu ke koleji, kde jsme měli zamluvené ubytování. Zjistili jsme, že zde řeka Morava má několik ramen a trvalo nám, než jsme dojeli k tomu správnému mostu. Ubytování bylo velmi příjemné. Druhý den jsme jeli na prohlídku Bouzova. Průvodkyně na nás byla velmi hodná a ukázala nám i nádherný rytířský sál mimo zimní okruh. Kromě skvostných řezbářských prací jsme obdivovali různé technické vymoženosti a dlaždu v každé místnosti. Ve zbrojnici nás zaujala maketa rozhledny, která zde jako jedna z prvních rozhleden u nás stávala. Jako turisty nás mrzelo, že už nestojí. Popojeli jsme do Loštic a zamířili do muzea tvarůžků, kde jsme zase strávili hodně času. Přiznáme se, že jsme vlastně zjistili, že tvarůžky se dělají z tvarohu. A víte, co to je klapačka? My už to víme, vy si to zjistěte z fotografií z Puchýře na našich webových stránkách. Neodpustili jsme si dojít do restaurace na specility z tvarůžků. Dali jsme si tvarůžkové bramboráky a smažené tvarůžky v javorové omáčce s bramborem. Výborné. Za rohem na náměstí jsme ještě navštívili tvarůžkovou cukrárnu. Zákusky, opravdu z tvarůžků, jsme si nechali zabalit a těšili jsme se, jak si večer pochutnáme. Nakonec jsme zašli do tvarůžkové prodejny a něco nakoupili domů. Dál jsme popojeli do vesničky se zámečkem a parkem v Žádlovicích a v něm došli k památnému dubu a buku. Po příjezdu na kolej jsme si došli do menzi na večeři, která se jim fakt nepovedla. Převlékli se a jeli místní dopravou na country večer. Pěkně hráli a hlavně jsme si sedli ke stolu s dalšími našimi známými turisty kamarády, což bylo velmi velmi příjemné. Druhý den, jsme šli na start do nedalekého Domu dětí, kde jsme se potkali s několika známými turisty. Marta si sedla ke stolku a vysvětlovala a vysvětlovala v čem tkví nový trend e-turistika. Potom jsme se vydali poznávat Olomouc, kterou jsme zatím neviděli. Došli jsme do centra ke Starému hradu s katedrálou sv. Václava. Po prohlídce jsme došli k nedalekému arcibiskupskému paláci také na jeho prohlídku. Dověděli jsme se spostu zajímavých věcí a viděli např. trůn, postel ve které spal i E.Beneš, jeden z prvních psacích strojů. na kterém se psalo dost zdlouhavě. Co písmenko, to nastavení a ťuknutí na jehlici. Potom jsme se vydali za Olomouc, kterou jsme poprvé projeli za světla a mohli si ji prohlédnout, k fortu /z francouzštiny - pevnost/ Radíkov za sv. Kopečkem. Zašli jsme si k pam. dóbku a upalovali k pevnosti, kde jsme stihli poslední prohlídku. Pán byl úžasný a věděl snad úplně všechno. V místní restauraci jsme si dali teplý grog a opět se potkali se známými turisty, kteří zde v kempu spali ve stanech. Dojeli jsme na kolej, rychle do menzi, večeře byla zdařilejší a pádili na Puchýřovskou zábavu, která se konala v areálu výstaviště. Paní ve vrátnici menzi nám poradila, jakou místní dopravou tam dojedeme. Byla výluka, proto jsme museli vystoupit a dojít pěšky. Večer zahájil předseda KČT Olomouc p. R. Klemeš, po něm další hosté a nakonec sám císař Fr. Josef I., který je historicky spjat s Olomoucí. Následovalo taneční vystoupení skupiny Klas. V krojích to všem moc moc slušelo a někteří z nás si s nimi i zatancovali. Po předání štafety, což nakonec dopadlo dobře, neboť nikdo příští rok nechtěl Puchýř organizovat, začala volná zábava. Takže příští rok bude Puchýř v Brně. Sejdeme se na Špilberku.