Oškobrh

Vlakem z Hl. nádraží přes Kolín jsme se vydali na další výlet se žebráckými turisty tentokráte do Ovčárské pahorkatiny do Oškobrhu. Z nádraží ve vesnici Sány jsme šli po silnici přes Opolánky na vrch s bývalým hradištěm Oškobrh.

O původu jména vypráví mnoho pověstí. Podle jedné pojmenovali vrch formani, kteří na sebe při zdolávání kopce volali: „Vozko, brzď!“ Z toho prý vzešlo jméno Voškobrh. Podle jiné verze zněl pokřik „Vozka brk“ (brk – narazil a převrátil vůz). Naposledy se v lidovém podání objevuje služebník knížete Slavníka Ošek, který měl nalézt v jeskyni na kopci zatoulaného syna slavníkovského velmože Radima. Zakladatel rodu Slaníkovců. Proto vrch pojmenoval po věrném sluhovi: Oškovrch, Oškobrh.

Odsud jsme pokračovali po žluté přes Sánský kanál do Opolan a dále po zelené do vesnice Kanín a do Libice podél Cidliny. Před Libicemi jsme opustili zelenou a šli přímo na náves, kde jsme si prohlédli kostel sv. Vojtěch a jeho památník. Potom jsme hledali, kde bychom se najedli. Skončili jsme v Husově ul., kde jsme si dali i výborné postřižinské pivo. Po osvěžení jsme šli kolem muzea ke Slavníkovskému hradišti se sousoším sv. Radima a sv. Vojtěcha. Zde Míla udělal společné foto a šli jsme dál k soutoku Cidliny a Labe. Prošli jsme rozcestím s tur. ukazatelem Na Huslíku, odkud vedla červená jedním směrem až do Kolína. My jsme šli druhým směrem do Poděbrad. Prošli jsme stromořadím s pam. topolem černým k soutoku Cidliny a Labe. Podél Labe jsme došli rovnou do lázní. Zde jsme si prohlédli zámek, nabrali vodu z pramene, ochutnali teplou oplatku a šli na vlak. Opět jedna vydařená sobota.