Nevřeň, kaolínový důl, Plzeň

Marta našla dobrý tip na výlet, poslala všem email a někteří se vypravili v sobotu vlakem z Hlavního nádraží v 8.43 do Plzně. Ještě před tím nás jmenovitě objednala na prohlídku dolu. V Plzni jsme spěchali na autobus do Nevřeně s odjezdem v 10.10 hod. Zde na nás čekal Mirek, který přijel rovnou z chalupy. V pohodě jsme vystoupili na hl. silnici do Karlových Varů na zastávce Nevřeň, Nová Hospoda a došli asi 2 km do obce. Měli jsme čas, tak jsme se kochali, natrhali si hruštičky. Na návsi s kapličkou a pomníkem v parčíku našla Věrka koloděje se slovy:"Pro ty se vrátím, až poůjdeme zpátky, abych je nezničila.". Nestalo se tak. Došli jsme před informační centrum, kde otvírali ve 12.00 hod. Čas jsme využili k prohlídce okolí centra, čtení tabulí a hlavně občerstvení. Přišla jedna paní, pak druhá, na niž jsme se obrátili. Chtěli jsme, zda můžeme jít o hodinu dřív na prohlídku, tedy na 13.00 hod. Ta nám řekla, že je průvodkyně a ne pracovnice infa. Nicméně, když vycházela, tak na nás křikla, že můžeme. Výborně. Po otevření jsme se bez problémů domluvili, zakoupili vstupenky a šli asi 1,5 km pěšky obcí posléze lesem ke vchodu do podzemí. Krásná procházka. Cestou jsme si mohli číst na inf. tabulích. Šli jsme kolem hromady bílého písku. Od průvodkyně jsme potom slyšeli, že se sem vyvážel písek po těžbě. V okolí vchodu bylo všude plno propadlin po těžbě, v některých byla i malá jezírka. Před 13.00 hod jsme vyslechli bezpečnostní pokyny a dostali pokrývky na hlavu, na ně helmy. Sestupovali jsme dolů. Prohlídka trvala kolem 1 hodiny, dověděli se mnoho o těžbě, zpracování, majitelích, využití kaolínu atd.. Víte např, že kaolín se dává i do bělících zub. pastí? Ukázala nám místo, kde herec Vetchý hrál čerta v pohádce Čertí brko. Z natáčení zde zůstaly jen knihy hříchů a hák na stropě. Průvodkyně byla velmi příjemná. Venku jsme se rozloučili a popřáli Zdař bůh. Míra nám při cestě zpátky, představte si, že jsme zakufrovali, řekl, že tam nějaký pán prohlašoval, že důchodci mají pořád nějaké problémy. My tedy nevíme jaké? Došli jsme na autobusovou zastávku u infa a autobusem ve 14.19 hod dojeli do Plzně, kde jsme zamávali Marušce, jež jela na vlak, a my šli pozdravit Plzeň. Došli jsme k zavřené synagoze, k Tylovu divadlu, před kterým jsme kroutili hlavami nad pomníkem generála Pattona. Ten pěkný pomník stojí před ZŠ v Dýšině. Ale obdivovali jsme květinovou výzdobu. Smetanovými sady jsme prošli, prohlédli všechny sochy, obešli pódium se zvláštní hudbou /Později jsme zjistili, že pódia jsou všude. Akce dny v ulicích./ a vrátili se zpět za synagogu, protože Míra našel hospodu, kde se dá najíst. Vyplatilo se. Najedli jsme se dobře a šli na nám. Republiky, kde jsme napřed našli pomník Spejbla a Hurvínka. Chvilku nám to trvalo, byl ukrytý za stánkem s občerstveník a zahrádkou. Všude plno lidí, protože i zde bylo pódium. Rozdělili jsme se. Někdo šel na vyhlídkovou věž kostela a my šli do prostor radnice, pěkné. Pak do katedrály, krása. Za to jsme byli rádi, protože jsme stihli před zavřením. Potom jsme šli hledat andělíška Ošahánka. Pánové si dali pivčo, chvíli jsme poslouchali kapelu a poté upalovali přes Šafaříkovy sady s dalším pomníkem Spejbla a Hurvínka a další kapelou country do pivovaru Prazdroj. Kolem pamětní desky o popravě Sladkého Koziny jsme zašli do restaurace Na Spilce. Poseděli jen chvilku, vypili každý jednu plzničku a museli jít na vlak. Škoda. Ještě bychom v Plzni vydrželi. Ale měli jsme jízdenku na 19.00 hod. Ve vlaku jsme litovali unavenou průvodčí, která si později zalezla do služebního kupé. Chápali jsme. S veselým prodejcem občerstvení bylo veselo. A občas tudy prošla napůl svlečená, napůl oblečená ženština podezřelého vzledu a chování. Naštěstí se sesula v prostoru pro kola a kočárky. Byl od ní pokoj. Miloš otevřel v našem kupé svůj bar. Než jsme se nadechli, vystupovali jsme na Smíchově. Byl to krásný, sluneční, veselý den, plný zážitků. Bylo dobře.