Kamenná slunce

Sešli jsme se u autobusu na Ládví ve třech. Vyjímečně jsme jeli v pondělí. Jednak kvůli tomu, že Marta měla dovolenou, a pak kvůli dopravě. Zjistili jsme, že trať je v těchto místech zrušená. Nakonec Marta našla možnost sem dojet mikrobusem firmy Mudroch. Telefoncky se domluvila, že nás vysadí u obce Libčeves. Když jsme vyjeli, volala Věrka, kde jsme. Pozdě. Spletla si čas odjezdu s časem srazu. A i když jsme vyjeli kvůli špičce dopr. o 15 min pozdě, stejně to nestihla. Z Ládví až k Libčevsi jsme jeli sami. Řidič byl velmi příjemný, celou cestu jsme si povídali. Vystoupili jsme za deště, řidič pokračoval do Mostu. Ve vesnici zrovna stál linkový autobus, proto jsme se nechali popovézt do vesnice Hnojinice a dál šli po silnici. Stále jsme koukali, abychom nepřešli odbočku k Národní přírodní památce Kamenná slunce. Občas jsme koukli do mapy. Na jednom rozcestí jsme zahnuli doleva a došli ke kopečku, před kterým tekl potůček. Na jeho břehu rostly staré vykotlané vrby. Úžasná scenérie - ty vrby a do toho pošmourné počasí. Byli jsme u jednoho z dnešních cílů. Kopeček malý, ale o to hezčí. Kamenná slunce nás opravdu nadchla. Nádhera. Ale myslíme si, že je škoda, že je tato nádhera jen tak nechaná na pospas nenechavým rukám nás lidí. 

Když jsme se dost nasytili pohledu na tu krásu, vrátili jsme se na rozcestí a došli do vesnice Třtěno. Na plotě se nám líbila cedule s fotkou husy a slovy:"Nečti a zdrhej!" Ty byly za plotem skutečně dvě a fakt kejhaly a kejhaly. U dalšího domečku zase byly na plotě různé hrnečky a cedule domácí vejce. O kus dál stála větší patrová stará rozpadající se budova. Kdysi byla pěkná. V Chožově hned na kraji u vchodu kostela nás zase zaujala cedule kolumbárium. Začali jsme se dohadovat, co to je. A správně jsme se dohodli, že to je úložiště uren. Z internetu jsem potom zjistila, že největší kolumbárium u nás je v Praze na Vinohradech v Dykově ulici v Husově sboru. Šli jsme dál, ale Marta se nám někde zdržela. Když jsme se vraceli, tak vycházela z OÚ v družném hovoru s paní starostkou. Dostali jsme od ní pohledy a úřední razíko obce. Paráda. Celou cestu byli u domečků různě nazdobené dýně a u silnice výborné hrušky. Dál jsme došli do obce Vršovice k vodní elektrárně na Ohři, k bývalé tvrzi přestavěné 1735 na zámek. je velmi zchátralý, ale musel být kdysi krásný. Přešli jsem most přes Ohři, k níž jsme si zašli, viděli jsme tvrz z druhého břehu. Byl to úplně jiný pohled. 

z Vršovic jsme po červené došli k žst Louny a dál k lounskému pivovaru, který nefunguje, slouží jako skladiště piva Heinekenu. Našim cílem byl židovský hřbitov a za ním minerální pramen Luna. protože jsme neměli mapu Loun, museli jsme se ptát místních. Znát to. Místní ani nevěděli, že zde něco takového je. Nakonec nám dobře poradila paní se psem. Ale ještě předtím jsme zašli do minipivovaru Lounský žejdlík na oběd. Zdárně jsme došli k prameni Luna. Napili se, nabrali do lahví a šli dolů na hřbitov. Je velký a židovský je až vlevo dole. Potom jsme sešli dolů k autob. nádraží, kolem kostelíka Matky Boží, hl. ulicí s mnoha obchody došli na Mírové nám. s infem. Prohlédli si budovy na náměstí se sochou J.Husa. Je zde např. stará radnice, kde je dnes knihovna, nejcennější dům v Lounech měšťanský dům Daliborka. Ulicí Pivovarská jsme šli kolem mnoha dalších starých domů označených cedulemi s informacemi o nich. Pokochali jsme se pohledem dolů do parku se zbytky opevnění a s protékající Ohří. Protože bylo pondělí, tak jsme neviděli vnitřek kostela sv. Mikuláše včetně nádherného vyřezávaného oltáře. Z téhož důvody bylo zavřené muzeum Zkamenělý les. Ale před ním jsme viděli vystavený velký kus zkamenělého dřeva. Dál Žateckou bránou v opevnění kolem bývalého barokního špitálu přes most nad Ohří k nejdelšími inundačnímu mostu v ČR 275 m. Od něj jsme se vrátili parkem k mostu a došli k dalšímu železitému prameni. Také byl dobrý. Za ním nás překvapil starý vojenský větší bunkr. Už bylo moc hodin, proto jsme šli zpět k Žatecké bráně a na autobusovou zastávku Louny, Luna. našli jsme ji. Ale nechápali jsme zdejší jízdní řády. Když jsme se konečně nějak prokousali, přijel autobus, Marta do něj vlezla a hned se smíchem zase vylezla. Řidič nechápal, že chceme jet do Prahy. Po chvilce jsme pochopili, že stojíme na opačné straně. Přešli jsme a mladík nám potvrdil, že také jede do Prahy a že jsme správně. Inu i v Lounech je Balkán. Poznali jsme krásná místa, počasí sice nic moc, pěkně jsme si i zakufrovali, hodně se nasmáli, dobře se poměli!