34. Jarní Vysočinou

Sraz jsme měli na Hlavním nádraží, odkud nám odjížděl vlak do Havlíčkova Brodu v 8.00 hod. Zde na nás čekal Libor s popisy a my vyrazili za slunečného počasí přes Šlapanov po ZTZ hlubokými čistými lesy až na chatu Vysoká, kde byl průchozí cíl. Cestou jsme potkali několik známých turistů. V cíli jsme se přivítali se známými pořadateli, dostali diplomy, pojedli jsme a vydali se dále po ŽTZ.

Pod lyžařským vlekem nás překvapily zbytky sněhu. Jedno z mála letošního sněhového nadělení. Opět krásnými lesy kolem studánky jsme došli do obce Mírovka, kde nás zaujala stáda muflonů v ohradách. Cestou jsme se potěšili pohledy na upravené a rozkvetlé zahrádky. Podél cest kvetly koberce sedmikrásek, sněženek, fialek, sasanek a další jarní kvítí. Došli jsme do Bartoušova, kde jsme si chtěli dát něco teplého do žaludku, ale nic neměli, tak jsme pokračovali dále kolem zajímavého pomníku obětem 1.sv.války, který zaujal Věrku, protože zde byla převážně německá jména včetně nápisu. Ještě jsme obdivovali udržovanou chaloupku se vzorně narovnaným dřívím všude okolo. Po žluté jsme došli do obce Pohled, která se nám strašně líbila. Přešli jsme Sázavu, kterou jsme pak ještě sledovali z vlaku, a došli na prostranství s bývalou farou, bývalým cisterciáckým klášterem, který byl později přestavěn na barokní zámek do písmene H, a kostelem sv.Ondřeje. V současné době je v rukou soukromníka. Moc se nám zde líbilo, příjemné prostředí. Po žluté stále do kopce starou chráněnou lipovou alejí jsme došli na další úžasné místo. Na poutní místo s kaplí sv.Anny a zázračnou studánkou, kterou jsme se s chutí osvěžili a nabrali do lahví. Rádi jsme zde poseděli, působilo na nás toto místo velmi uklidňujícím dojmem a neradi se vrátili trochu jinou cestičkou zpět k zámku a na nádraží Pohled.

Dojeli jsme do Brodu. Poněvadž jsme měli čas, tak nás Libor vzal na večeři do příjemné restaurace u nádraží U Kroupů. Potom jsme v klidu a pohodě dojeli do Prahy.

Prožili jsme velmi příjemnou společnou sobotu, a to díky Liborovi.