Island - 1. a 2. den přílet do Keflavíku, Reykjavík, bingvellir, Laugarvatn

Severský ostrovní stát na stejnojmenném ostrově a okolních ostrůvcích na pomezí Severního ledového a Atlantského oceánu. Osídlen v 9. století, ve 13. století pod nadvládou Norska, od 16. století součást Dánského království, od 20. století samostatný stát (vyhlášení nezávislosti v roce 1918, založení republiky v roce 1944).

Rozloha: 103 125 km² (o 25 % větší než Česká republika)

Počet obyvatel: 372 520 obyvatel (přibližně jako Brno; nejřidčeji zalidněný evropský stát)

Hlavní město: Reykjavík

Státní zřízení: parlamentní republika (nejstarší parlament na světě – Althing)

Úřední jazyk: islandština (severogermánský jazyk pocházející ze starozápadní norštiny a úzce související s faerštinou)

Kulturní dědictví: islandská literatura, středověké ságy, tradiční islandská kuchyně

Nejvyšší hora: Hvannadalshnjúkur (Hvannadalshnúkur) – 2110 m, leží na severozápadním okraji masivu Öræfajökull, je součástí NP Skaftafell

Geologie: Island leží na středoatlantském hřbetu, následkem čehož je geologicky i vulkanicky aktivní. Ve vnitrozemí se rozprostírá náhorní plošina, která se vyznačuje pískovými a lávovými poli, horami a ledovci; přes úzké pobřežní nížiny stéká do moře mnoho ledovcových řek. Ostrov vznikl v třetihorách – nejstarší horniny jsou staré cca 16 milionů let. Díky tomu, že pod riftovou zónou, kde se odsunují evropská a americká litosférická deska, je zároveň činný výron magmatu ze zemského pláště (tzv. horká skvrna), došlo k tomu, že je tato oblast nad hladinou moře. V návaznosti na průběh riftové zóny přes Island zde můžeme pozorovat mnoho aktivních vulkanických jevů.

Marta si splnila sen a zorganizovala pobyt na Islandu. V prosinci jednala s cestovní kanceláří Adventura, připravili společně program. V lednu rozeslaa nabídku do odboru Karlov. Tak se sešlo 20 lidí, přesně do naplnění Tatrabusu. Původně jsme měli jet v červnu, ale nakonec jsme pobyt přeložili na konec srpna, což bylo osudem správně určeno hned z několika důvodů. Jednak červnoví účatníci měli velkou smůlu a havarovali s autobusem, který je nepojízdný, takže se hledal náhradní malý a terénní. Našel. Protože jsme jeli v srpnu, sice jsme neviděli papuchálky, kteří odlétají , ale měli jsme štěstí na několik věcí - počasí, polární lišku, činnou sopku, polární záři, nikomu se nic nestalo,..... Někteří z nás ztratili např. župan, polštářek, platební kartu, mobil, rozlepené boty, nůž. Celkově vzato byla naše výprava velmi úspěšná.

čt 22.8.24 - Odlet z Prahy, kde ne nás čekal průvodce. Sraz v 19.45 h. Odbavení bez problémů, ani jim nevadilo, že nesu igelitku s botama v  ruce,  že Karel má nadměrné příruční zavazadlo, zbytečně jsme vylili pití. 21.55 odlet. Napřed byly vidět světýlka, nic, tma a po dlouhé době asi 2,5 h několik světýlek – Faerské ostrovy – zase nic, Atlantik. Letěli jsme přes Německo, Dánsko, nad Atlantikem, Faerské ostrovy, Atlantik, přistání v Keflaviku. Náš průvodce nás upozornil, že máme štěstí a uvidíme sopku v činnosti.  Z pukliny vytékala láva. Pohledy shora úžasné, napřed červená zář, pak červená vytékající řeka. Přílet 00:15 Po odbavení jsme vyšli ven a šli k autobusu s řidičkou Zuzkou. Mladá žena, jež zde bydlí už 12. rok. Cestou, kde to jen trochu šlo, protože bylo všude plno aut a lidí, nám zastavila, abychom si mohli vyfotit sopku. Byli jsme asi 11 km od ní. Najednou nás překvapila reportérka s kameramanem a chtěli rozhovor. Michal, náš průvodce, a Věrka, protože byla ve dveřích jako první, tak něco řekla. Druhý den někdo zjistil, že to vysílali i u nás v televizi. Dojeli jsme na ubytování pozdě v noci, takže bez večeře, hned jme si šli lehnout. Michal odkódoval pokoje po šesti. 

pá 23.8.24 - mírně pršelo, občes foukalo

Ráno snídaně v 8:00 a odjezd v 9:00 hod do hl. města Reykjavík. Napřed jsme šli k nejznámější památce kostelu HALLGRIMSKIRKJA Díky výšce 74,5 metru se jedná o jednu z nejvyšších budov na Islandu. Byl pojmenován po Hallgrímuru Péturssonu. Projektoval jej architekt Guðjón Samúelsson v roce 1937. Jeho stavba začala v roce 1945 a byla dokončena o 38 let později, roku 1986. Uvnitř jsou varhany  s 5 275 píšťalami vyrobené u nás v Hronově. Zaplatili jsme si výstup na věž se zvony a krásnými pohledy na město a přístav. Potom jsme šli stále dolů hl. ulicí vedoucí až na nábřeží. Obdivovali jsme domečky, obchůdky, kavárny, nenápadnou budovu vlády, parlamentu, sochy. došli jsme k jezeru TJÖRNIN. Zde žije velké množství různých vodních ptáků. Stojí zde vtipná socha úředníka. Rozdělili jsme se na skupinky a dali si sraz u autobusu. Ta naše šla po lávce jezera do budovy radnice a druhou stranou ven. Prošli jsme ulicemi na nábřeží přístavu a dál k moderní koncertní  budově HARPA. Má 714 skleněných panelů a každý z nich má své vlastní LED světlo, čímž hlavně v zimním období vytváří krásné plující obrazce jako například srdce, islandskou vlajku, vlajku pro homosexuály a mnohé další. Došli k dalšímu symbolu Islandu k soše Sun Voyager (Sluneční cestovatel) – socha od Jóna Gunnara Árnasona, která se nachází vedle silnice Sæbraut, je popisována jako loď snů nebo óda na Slunce. Prošli jsme přístavem, občas odbočili na molo a došli k obchodu Bonus, kde se nejlépe nakupovalo a kde jsme nakupovali téměř po celý pobyt. nastoupili jsme do autobusu a tradá k parkovišti parlamentní plošiny nejstaršího parlamentu na světě bingvellir. Nádhera, naše první dojmy z přírody, lávových polí. Sestoupali jsme po značené cestě dolů k jezeru, přes most a doleva ke kostelíku se hřbitovem a letním sídlem vlády. Celá planina je v UNESCU. Po celém Islandu se smí chodit pouze po vyznačených cestách z bezpečnostních důvodů a z  důvodu ochrany přírody. Již roku 930 a na tomto místě se sněmy konaly až do roku 1798. po vytvoření unie s Norskem v roce 1262 a to nepřetržitě až do roku 1799, kdy byl na 45 let zrušen. Po jeho obnovení v roce 1844 se celé shromáždění přesunulo do hlavního města, kde sídlí dodnes. Na tomto shromáždění se scházeli nejvýznamnější velmoži Islandu (tzv. goðar), kteří se jednou ročně sešli a debatovali nad zákony a zároveň řešili i právní spory mezi svobodnými muži. Tato každoroční červencová shromáždění byla vždy velkou událostí a přitahovala zástupy lidí z celé země. Všichni tito lidé se pak shromáždili v okolí Zákonného kamene – Lögbergu. Z tohoto pódia pak mluvčí (lögsögumadur) řídil zasedání a vyhlašoval platné zákony. Měli s sebou zásoby jídla, bavili se, soutěžili. VelmožI = godaři měli s sebou své lidi. Ti spali ve stanech, ležení, velký tábor. 17. 6. 1944, kdy byla Althingem symbolicky zasedajícím na Þingvelliru vyhlášena Islandská republika. Prošli jsme kolem vodopádu a říčky, kde topili odsouzené ženy. Po prohlídce jsme se vrátili do autobusu a čekal nás přejezd do jediného hotelu na našem pobytu a s teplou večeří. Cestou jsme narazili na uzavřenou silnici kvůli bouračce auta s obytným přívěsem, policie nás nepustila, tak nás čekala hodinová objížďka. V hotelu jsme se ubytovali a šli na večeři. Mohli jsme si vybrat ze dvou jídel a dvou polévek. Vše výborné. Polévka rajčatová a skopová, hl. jídlo ryba se zeleninou a bramborem či skopové s rýží. Z okna jsme zahlédli duhu nad horami. To byl poslední páteční zážitek.