Družecká šlápota

Všichni jsme se sešli na startu v Družci, protože někdo přijel autem a někdo autobusem. Po přihlášení se, jsme se společně vydali po vlastním žlutém značení přes náměstí do Doks, kde jsme šli kolem udržovaného bunkru lesem. Na NS Drvotově se trasy rozdělly a my zvolili tu 10 km. Než jsme vyrazili po červeném vlastním značení, tak jsme posvačili a připili si na další setkávání a zdraví. Údolím lásky jsme došli do Kamenných Žehrovic k Turyňskému rybníku, jež byl zamrzlý tenkým ledem a na něm bylo množství labutí a kachen. Od něho jsme šli zase lesem. Moc se nám líbila bílá ojíněná příroda. Konečně trochu zimní atmosféra. U silnice, kde býval černouhelný důl Wannieck, jsme ho ani nezaznamenali. K ukončení těžby došlo v roce 1982. Následně byla zbourána těžní věž a jámová budova dolu. Ostatní provozní objekty jsou průběžně modernizovány.  Lesními cestami jsme došli k občerstvení, kde se trasy scházely. Chvilku jsme se zde zastavili, ale zlákala nás držková polévka, kterou inzerovali, a tak jsme chtěli jít do vesnice na polévku. Když jsme řešili, kde je hospoda, tak nás pán upozornil, že tady ne, že ta je v Družci, proto jsme šli dál po žlutém vlastním značení na kraj Družce a došli do cíle na hřišti. Dostali jsme pěkný diplom a šli naproti do hospody na držkovou. Byla výborná.a pivo také. Měli jsme čas, neboť autobus na Zličín nám jel po šestnácté hodině. Nebylo tu narváno a my si to užili. Došli jsme zpět na náměstí, které jsme si v klidu prohlédli. Jediné co nás mrzí, že jsme si na mapách nenašli menhir u kostela a že jsme ho neviděli. Jinak to bylo prima. Moc se nám tu líbilo. Máme důvod se sem vrátit, dojít k menhiru a na rozhlednu. Krásný závěr roku.