Čertova podkova pochod

Tuto sobotu jsme se rozdělili do tří skupinek. Naše holky jeli se zájezdem do Hustopeč na kvetoucí mandloně, druhá skupinka šla na pražský pochod Prahou tur. historickou románskou a naše skupinka šesti se po třech letech vydala na pochod Čertova podkova do Sedlce-Prčice. Vyjeli jsme autobusem 360 od Smíchovského nádraží do Sedlčan, kde jsme přestoupli na bus 454 do Sedlce na náměstí. Odsud jsme došli na start. Po zaevidování jsme si venku koupili kafe a párek v rohlíku, mimo jiné byl výborný. Potom jsme se vydali po vlastním značení zpět na náměstí a z něho po žluté. Hela si udělala vlastní program a Mirek šel 22 km. My šli původně 14 km trasu, ale protože jsme z obce Uhřice měli jít po vlastním značení do Jetřichovic, což jsme šli, ale asi po jiném vlastním značení, tak jsme nakonec ušli 22 km. Došli jsme ke sdutánce Ježovka a od ní po vlastním značení zpět do Sedlce, což jsme nechtěli. V pivovaře Vítek z Růže jsme se najedli. Hezké místo, dobré pivo, jídlo a místo plné historie. Snaží se zde obnovit kostelík Vítkovců. Na náměstí jsme se dohodli, že do cíle nepůjdeme a šli jsme po žluté na Monínec. U Bolešína jsme opět zakufrovali, byla tam špatně značená žlutá, tak jsme to vzali přes pole, louku do Bolešína, kde jsme se napojili opět na žlutou. Den plný zmatků. Došli jsme na parkoviště lyžařského areálu, kde bylo mrtvo. Jedno auto. Trochu sněhu zde ještě bylo. Po zelené jsme stoupali nahoru až k místu, kde zelená prudce klesala dolů a potom zase nahoru, což jsme odmítli. Proto jsme ji opustili a lesem šli nahoru do rozestavěného areálu. Hledali jsme jak z něho dál nahoru. Napřed jsme došli k plotu, tak jsme se vrátili zpět na staveniště. Po chvilce jsme našli pěšinu ke sjezdovce a na asfaltku, po které jsme došli nahoru k hotelu. Zde jsme si koupili vizitky a šli dál po zelené lesem k horní stanici lanovky. Od ní asi 50 m ke dřevěné poštovně, kterou sem převezli ze Sněžky. Uvnitř byl stůl se židlemi a razítkem. Výborně. Posvačili jsme a druhou stranou sjezdovky po cyklo sešli dolů na žlutou. Po ní jsme už v klidu došli na náměstí. Za 10 min nám jel autobus do Sedlčan. Aleš měl hroznou žízeň, tak si ještě stačil koupit do kelímku pivo a rychle ho vypít. Mirkovi jsme volali, zdali by nám vyzvedl diplomy, protože na rozdíl od nás to do 16:00 hod stihl. No pak už se nic nečekaného nestalo. Dojeli jsme do Prahy a domů. Den trochu plný zmatků, ale za to zase plný zážitků a i počasí nám přálo. Prostě jsme si ho každý užili po svém.