Čertova podkova

 Tentokráte nás zlákal 50. ročník pochodu Čertova podkova, kde jsme ještě nebyli. Lákalo nás i okolí Prčic, protože Prčice nechodíme. A nelitujeme. Okolí je opravdu krásné, plné úžasných chaloupek, křížků, rybníků, stromů a ještě k tomu kopcovitý terén. Nádhera. Po několika přestupech jsme došli na stadion v Sedlci-Prčicích, kde byl start. Alenka zvolila trasu 7 km a byla spokojená. Náš nový člen Míra chtěl s námi držet basu, ale nakonec se rozhodl pro 25 km trasu. Také udělal správně a byl také spokojený. My byli rádi s ním, že si trasu užil a nebyl otrávený. No a my ostatní jsme dali klasiku 13 km, ve skutečnosti to bylo přes 15 km. A my byli též spokojení. Po žluté jsme přešli most K. Burky do Sedlece, kde jsme si prohlédli náměstí s kostelem sv.Jeronýma. Miloš s Věrkou zavzpomínali na pochod Praha-Prčice. Dále po žluté podél Sedleckého potoka mezi starými chaloupkami jsme došli k Mlýnskému rybníku, kde rostly mohutné duby. Trochu jsme byli překvapeni, že nejsou památné. Z jednoho na nás koukala obrovská "ropucha". Dál po silnici jsme došli k opravené kapličkce v Uhřicích a k dalšímu rybníku v Jetřichovicích, na jehož břehu rostlo velké množství sněženek. Zašli  jsme k zámku s věžičkami a cimbuřím, který je dnes pustý, ale kdysi byl asi krásný. Měl i anglický park se sochami. Pod ním stojí další opravená kaplička. Další věc, která nás v tomto kraji upoutala, byly stromy obsypané jmelím. I zde v Jetřichovicích jsme šli kolem několika rybníčků se stromy obalenými tímto parazitem. Obec Cunkov byla zase plná koní. Došli jsme ke skalnímu útvaru Čertovo břemeno, kde byla živá kontrola s možností opečení špekáčku. Posvačili jsme a dále po žluté do obce Ounuz, což je malebná malá vesnička se starými chaloupkami, kamennou zvoničkou, stodůlkami. Moc se nám líbila. Na rozcestí s křížkem jsme odbočili doprava po vlastním značení a šli po zelené opět silnicí posléze kousek lesem až k vrcholu sjezdovky Monínec. Lyžovalo zde hodně lidí. Kochali jsme se. Bohužel, nevěděli jsme, že zde o pár metrů dále stojí bývalá stará poštovna ze Sněžky, jež sem byla přemístěna v r. 2019. To kdybychom jen tušili, tak jsme k ní určitě zašli. Škoda. Sešli jsme podél sjezdovky po zelené dolů k restauraci. Protože jsme měli čas, tak jsme zde poseděli a výborně se najedli. Porce veliké a poctivé. Potom jsme se vydali do Jetřichovic a stejnou cestou došli do cíle. Z cíle jsme šli na náměstí, které jsme si prohlédli a všichni jsme se nakonec sešli v hospodě U Škrpálu. Společně jsme dojeli domů a cestu si ještě užili. Věrka nám přečetla zprávu z internetu o nějakém pánovi, který rozporcoval svoji ženu a její části cestou vyhazoval z auta. Morbidní, ale my jsme z toho udělali frašku. Celý den byl moc prima pro nás pro všechny.