36. Tulácká cítka

Účastníci: Marta, Věrka, Eva, Jirka

Vlakem jsme dojeli do Berouna a odtud se vydali na 20 km trasu. Prošli jsme náměstí a Plzeňskou branou k medvědáriu, kde byl jeden ze tří “medvídků“. Zda to byl Kuba, Vojta či Matěj to jsme nepoznali. Na městskou rozhlednu vyšli jen Eva s Věrkou. Dále jsme šli kolem hřbitova do kopce na rozcestí U Studánky s kaplí a od ní jsme lesem vystoupali k rozhledně Děd z r. 1893, na kterou jsme vyšli všichni. Moc jsme neviděli, protože byla mlha a začalo pršet. Ráno svítilo sluníčko. Naštěstí, jak řekla Věrka: „Jedenáctá rozhodne.“ A rozhodla. Přestalo pršet.

Z Dědu jsme prudce sešli lesem dolů k rozcestí a z něho pokračovali po červené lesem směr Lísek. Před Lískem jsme odbočili vpravo na žlutou. Procházeli jsme kolem statku s ohradami dobytka. Na jedné z nich nás zaujala cedule s nápisem: Pozor zlý kůň! A další cedule s možností ubytování v penzionu Maštal. Lesem podél potoka a dále kousek po asfaltové cestě jsme došli na kraj Nižboru.

Zde jsme obdivovali malebné chaloupky s různými zákoutími. Zašli jsme k zámku, kde je pěkná vyhlídka na Berounku. Na protějším kopci jsme si prohlédli vilu s kupolí hvězdárny a s výběhem pro tygra, kterého jsme neviděli.

V restauraci jsme si dali oběd a šli jsme dál po silnici do Stradonic, kde jsme zašli na hřbitov poklonit se panu Františku Nepilovi. Před námi byla rovinka podél Berounky a potom stálé a dlouhé stoupání do obce Zdejnice, kde roste největší malolistá lípa v okrese Beroun. Po stálém stoupání nás čekala rovinka po silnici, z které jsme odbočili vlevo do lesa, kterým jsme došli až do Berouna. Do cíle jsme sice dorazili pozdě, protože jsme se cestou opět kochali, ale zato jsme ještě pozorovali zatmění měsíce.

Další pěkný víkend. Děkujeme pořadatelům za zajímavou trasu.   zapsala Marta