2. TurBanské Černošice
16.03.2013 06:30Z cyklu Putování zimní Prahou - PZP 51.
akce IVV
Základní údaje:
Start: Černošice (žst) 06:30 - 8:00 hod. (23, 35, 53 km), 8:00 - 11:00 hod. (9 a 11 km)
Cíl: restaurace U Mlynáře a Libuše, Černošice-Mokropsy 11:00 – 21:30
Trasy: pěší 9, 11, 23, 35, 53 km, trasy 9 a 11 km patří do cyklu PZP
9 km: Černošice - Vonoklasy - Mokropsy
11 km: Černošice - Sulava - Vonoklasy - Černošice - Mokropsy
23 km: Černošice - Vonoklasy - Choteč - Mokropsy
35 km: Černošice - Vonoklasy - Všenory - Vonoklasy - Černošice - Mokropsy
53 km: Černošice - Vonoklasy - Srbsko - Mořinka - Vonoklasy - Sulava - Černošice - Mokropsy
Startovné: děti do 15ti let 5,- Kč, členové KČT 10,- Kč na základě předplatních kupónů, veřejnost 20,- Kč
Na startu každý dostal popis trasy.
V cíli pak na každého čekal Pamětní list, razítko pochodu, někdo dostal razítka měsíce a týdne Prahou turistickou s číslem do skládaček a někdo razítko IVV. A všichni obdrželi pozornost.
Pro sběratele: máme pro vás Vizitku Černošického pochodu, která bude k dispozici i na našich dalších pochodech.
Zápis:
Byla sobota 16.března 2013. Jasný, ale trochu chladný den a v Černošicích na nádraží se začalo scházet nebývalé množství lidí s baťůžky. Možná se ptáte, co zvláštního se tam dělo. Zvláštního nic, jen TurBani pořádali 2.ročník pochodu TURBANSKÉ ČERNOŠICE. Ti, kteří šli 53, 35 nebo 23 kilometrů, vyráželi na své putování už v 6:30 a na trasy 9 a 11 kilometrů vyráželi až po deváté hodině. To už bylo počasí celkem přívětivé a rtuť teploměru pomalu stoupala k nule. Všech, kteří letos vyrazili na dlouhé, kratší nebo jen krátké putování blízkým i vzdáleným okolím Černošic, bylo dohromady 267. Na to, jaké bylo ráno počasí, slušná účast. Na kontrole ve Vonoklasech, přes kterou vedly trasy 11, 23, 35 a 53 km, se scházeli staří známí a při voňavém čaji se probralo leccos. Co se nedopovědělo při prvním setkání, dokončilo se později, neboť trasy 23, 35 a 53 km vedly přes tuto kontrolu dvakrát. Počasí se nakonec umoudřilo a tak turisty doprovázela modrá vymetená obloha. Když všichni prošli kontrolou a došli šťastně do cíle pochodu, čekalo na ně krom Pamětního listu, razítek a dalších propriet také speciální Turbanské menu, které připravili majitelé restaurace U mlynáře a Libuše v Mokropsech a jejich personál. Jako bonbónek celého dne se uskutečnil koncert skupiny Pohodáři, který jsme si všichni, kdož vydrželi, moc užili a s chutí si s nimi zazpívali. Letošní pochod se opět vydařil, přestože byla nižší účast než vloni, ale nejdůležitější je, že se všichni pěkně prošli a užili si téměř jarní počasí.
zapsal Tomáš
Statistika:
Počasí: ráno bylo -6°C, odpoledne 2°C, celý den slunečno, modrá obloha bez mraků, větřík pouze slabý. Na túru ideální počasí, lepší jsme si nemohli přát.
Účast: zúčastnilo se 278 turistů a 1 pes, trasu si také prošli 4 naši členové.
trasa 9 km - 54 osob
trasa 11 km - 129 osob
trasa 23 km - 52 osob
trasa 35 km - 27 osob
trasa 53 km - 16 osob (14 mužů, 2 ženy a 1 pes)
Turisté přijeli například: z Hradce Králové, Mělníku, Liberce, Mimoně, Příbrami, Lipnice nad Bečvou, z okolí Volar a Plzně. Nejvíc účastníků bylo z Prahy a Středočeského kraje
Nej:
Nejvzdálenější účastníci byli z Pezinoku a z Popradu - jedním z nich byl 76-letý pán, který šel 53 km !
Nejmladší účastník byl Michálek - 1 rok a 5 měsíců
Kumulované převýšení na 53 km trase bylo 1.350 m! Turisté byli překvapeni kopcovitým terénem. (viz wiki)
Pochod připravili Marta Kravčíková, tel.: 739147514, e-mail: kravcikm@centrum.cz, a Tomáš Lubovský, tel.: 607283173, e-mail: tomzluk@seznam.cz, na startu a v cíli ruku k dílu přidali Eva, Věrka, Jana, Dana, Renata, Libor a Tadeáš.
—————
Ohlas turisty:
Turbanské Černošice - březen 2013
Pochod se vydařil už jenom tím, že bylo mrazivo, tím pádem asi nebude bláto, a v Mimoni při odjezdu -10. V Mnichově Hradišti jsem počkal 5 minutek na Frantu, přesedl do jeho auta a v Černošicích jsme byli ve čtvrt na sedm a teplota ukazovala -8,5. Pořadatelka došla s kárkou na nádražíčko před půl sedmou a poznala nás. Hned volala ahoj Mimoň a Liberec!!! :-D A taky, že si nás musí opět vyfotit. Slíbila, že fotku pošle. Uvidíme, navíc to potvrdila ještě večer v cíli.
Trasa vedla úplně jiným směrem než loni, což bylo skvělé. Však z plánku je patrno, kudy se šlo. Jsem rád, že jsem mohl zkouknout Velkou a Malou Ameriku a Trestanecký lom. V Srbsku byla kontrola přímo v restauraci, došli jsme těsně před 11 hodinou a pikolík nás již čekal. Vynikající bramboračka s houbami a co nás mile a naše žaludky překvapilo-chléb!!! V první chvíli jsem si myslel, že to je vytažené z mrazáku a v mikrovlnce rozmražené, ale ono to pekli majitelé. No, snědli jsme toho neurekom. Zde jsme s Frantou pokecali „s příbramákem“. Seznámili jsme se na pochodu v lednu, v Čelákovicích, a dal mi emailovou adresu, abych mu mohl poslat foto z Čelákovic. A s ním tam došel mladý ogar, já měl za to, že to je jeho syn, a hle, ne, ono to bylo slovačisko jako poleno. Zmíním se ke konci.
V Litni jsem si připomenul restauraci Ve stínu lípy, kde jsem se synem měl zastávku při naši pouti ze Šumavy. V Zadní Třebáni jsem si připomněl Mládka se svou písničkou a potom nádherný pohled za sluníčka na Karlštejn. V restauraci „Pod hradem“, pěkně na sluníčku jedna Plzeň s výhledem na hrad. Co mě pobavilo a mile překvapilo, ten co točil si nás pamatoval z loňska, a tak místo 70 Kč po mně chtěl „jen“ 60 Kč. Asi jsme s Frantou takové ruiny, že si nás pamatuje každý „obejda!“ Ale bylo to milé.
Na poslední kontrole při zpáteční cestě, opět ve Vonoklasech, jsme obdrželi pěkný hrníček s nálepkou pochodu! Je to hezká vzpomínka. Potom to již ubíhalo celkem v pohodě a zde se musím vrátit k tomu slovačiskovi. Je mu 28 let, sympaťák, a přiznal se, že nejvíce chodí na Slovensku trasy do 40 km nejvíce. A na tuto 50 (53 km) jel před půlnocí na sobotu z Pezinoku a po absolvování pochodu se o půlnoci vracel zpět domů. Sdíleli jsme s ním tryznu za to, že mu přítelkyně dala „nůž“ na krk,„pochod v Česku, lebo já!“ A tak jsme ho „chápali!“ Byla to naše „krevní skupina!“
Ovšem závěr byl skvělý. Scházelo již pitomých 3 km do cíle a slovačisko si postavilo hlavu, a že končí, „já nemožem!“ Ještě kousek šel a sedl si na chodník. My šli dále s tím, že ho donutíme se zvednout, ale kdepak. A tak jsme se skoro pět set metrů vrátili zpět a začali ho přemlouvat. A zde nastupuje humorná vsuvka. Když jsme vyplýtvali všechny argumenty pro a proti, tak jsme na něj vyrukovali s těžkým kalibrem. „Co blázníš, víš co Tě to stálo peněz se dostat sem na pochod? Tak neblbni a pojď!“ A to blbý slovačisko pravilo: „cha, cha, cha, já robím u dráhy a mám to zadarmo!“ Blbec! :-D A tak jsme šli dál, ale dal to. Došel po nás po nějaké čtvrthodině. Říkal, že se cítí božsky, ale že je zmordovaný ako prasa! :-D
A potom jsme museli opět skoro dva km zpátky k autu. O půl desáté jsem byl doma.
Jedním slovem-skvělé!!!
P.S. Sluníčko tak silně hřálo, že stejně i na to bláto došlo!!! A ještě jsem se potkal s kolegy z Moravy (někde od Uh.Hradiště), kteří jeli taky v noci na 35 km pochod, s tím, aby se navečer vraceli zpět. No, není to nádhera?
Zapsal:Láďa, turista z Mimoně
