1. Památné stromy - jarní

Olše lepkavá - Sobín - asi 600m v poli na konci úvozové cesty, u můstku nad potokem  (50°3'44.811"N, 14°15'47.199"E)

Lípa malolistá - Hostivice - dvě památné lípy na Husově náměstí, po stranách schodiště ke kostelu  (50°4'50.072"N, 14°15'27.129"E)

Lípa malolistá - Hostivice - lípa v Jiráskově ulici  (50°4'58.497"N, 14°15'39.629"E)

Slůvko STROM - skrývá se v něm mnoho krásných vlastností, které si jen stěží uvědomujeme. Snad při procházkách lesem, či krajinou, ale naše všední starosti nás spoutávají stále těsněji a lidé  svůj vztah k přírodě, ke stromům a celému stvoření ztrácejí.

S- ílu, kterou máme plýtváme na zbytečnosti a často i ke zlým účelům. K tomuto písmenku " S " bych rád dodal i skromnost, soucítění, soudružnost, stálost a světlo. To vše stromy mají a stále si to uchovávají, ale lidé to ztrácí a zapoměli na tyto čisté pojmy.

T- rpělivost nám též schází a jakmile není něco hned dle našich představ, přání i očekávání pohltí nás smutek, nedůvěra, ale i zlost.

R- adost, čistá a bezelstná radost, jak velmi je potřebná v našem životě, ale i zde člověk zasáhl svým špatným myšlením a chováním.

O- bětavost, lze ji ještě najít v lidských životech v nezkřivené formě? Zkusme se zeptat sami sebe, co jsme schopni objetovat pro záchranu přírody, pro pravdu, pro spravedlnost.

M- oudrost, kéž by byla více viditelná i cítitelná z našich činů, slov a myšlenek. Ta moudrost časem i prožitky zkušená, vírou a věděním shůry protkaná, která přináší radu i odpovědi, klid a mír do našich duší s nadějí, jenž se neztrácí, nemizí, jenž přetrvá na věky věků.

Tak takto by se dalo rozložit slovíčko STROM, kde se pod každým písmenem nalézá to, co stromy v sobě mají a naplňují v čisté a ryzí formě. Je toho mnoho, co nám mohou předat i vyprávět, jelikož nejsou bez života, cítí i prožívají tento svět spolu s námi.

OLŠE černá neboli lepkavá – Aldus glutinosa. Odborem životního prostředí byla vyhlášena 4.4.2003 jako památný strom. Obvod 290 cm, výška 13,5 m, 98 let.Jako památný strom je vyhlášena vyjímečně. Roste na symbolickém místě, na křižovatce bývalých úvozových cest poblíž vodoteče, která vytéká z prameniště Sobínského potoka. Mnoho let sloužil myslivcům jako úkryt pro posed. V r.2003 zde právě oni vysázeli alej vzrostlých stromků. Proč lepkavá? Zjara si sáhněte na mladé lístky a haluze – lepí. Mají žlázky, které vylučují lepkavý výměšek. Staré listy už nelepí. Olše roste u vodních toků.Pod starými olšovými pařezy v potocích se daly chytit nejlepší raci. Jen si sáhnětě, budete-li mít štěstí, klepetáč se přihlásí. Její listy opadávají zelené a mezi posledními, semena ze šišek vypadávají až v zimě.  Semínka mají záchranný pás – po stranách mají polštářky ze vzdušného pletiva, takže se ve vodě neutopí! Když strom porazíme, zbarví se řezná plocha oranžově až červeně. Jako by  krvácela. Používá se na výrobu nábytku. Je měkké a na suchu mnoho nevydrží, ale ponořené do vody nehnije, proto se využívá při vodních stavbách. Byly spojovány s hejkaly, bludičkami a byly symbolem ničivé moci vody. V léčitelství se využívaly listy a kůra na kašel. Na jaře se na její jehnědy těší včeličky. A kořeny? Na nich najdete bradavice. Jsou to nádory s mikroorganismy se zvláštním posláním. Dovedou ze vzduchu přijímat dusík, který spotřebují pro sebe, ale mikroby časem odumírají a olšový kořínek podědí jejich dusík, který odevzdá své dřevině k zužitkování. Olše je nezmar. Zasluhují se o to chůdovité kořeny. Jsou upevňující podporou, ale ji i vyživují. Rychle se vyvíjejí i u výmladků /mladé výhony okolo starého kmene/  a ten pak není odkázán na matečný pařez.  Má své kořeny a od „maminky“ se odloučí ještě izolační vrstvou kůry. Výmladky jiných dřevin žijí z matečného pařezu celou dobu. Roste a roste, až dosáhne 80 let, a to už je zlý věk, jako u člověka. Koruna zřídne, vedle kmene se hlásí plno mladých dědiců. Starou olši vyvrátí vítr. Kmen hnije, až zmizí v zeleném hrobě, ale na něm se uchytí semena a semenáčky zakoření do kmene. Roste ještě olše zelená – Almus viridus, olše šedivá – Almus incana.

Znamení: Skopec 21.3. – 20.4. /olše, dub, akát, tuje/,  Rak 22.6. – 22.7. /olše, bříza, jabloň/

Pro krajinu mají velký význam i aleje a stromy. Při silnici k Řepům byla vysázena topolová alej. Dnes z této aleje zůstal jen jeden jedinec. V r. 1935 byla vyhlášena dražba na olše ve vsi u rybníka. Za 1 olši byla stanoveny cena 5,- kč. 1935 byly vysázeny stromy na zločinském hřbitově a v sadech. V posledních letech se vysazují soliterní dřeviny a nové aleje. Lipová alej při Nepašovské silnici. Dubová alej u Velkého rybníka, vícepruhová alej podél historicky doložené cesty Sobín-Hostivice. Rozsáhlé lány polí se táhnou od západu k severozápadu území a navazují na hospodářské plochy Chrášťan a Chýně a na lesní plochy jižně od Hostivic. Od jihu a východu svírají původní obec Zličín rozsáhlé průmyslové areály. Mezi Zličínem a Sobínem je Pražský okruh, který místy ční až 7m nad terénem. Rozdělení krajiny touto komunikací snížilo migrační schopnosti živočichů. Velký bohatstvím v kraji jsou potoky, rybníky, mokřady a prameniště. Území spadá do povodí Vltavy. V místech  Za hospodou a „U kříže“  je prameniště Sobínského potoka, jež vtéká do Albínského rybníka. V r.1916 z něho vylovili 40kg ryb a ty byly rozděleny mezi obyvatele na Štědrý den. V r.2000 byla provedena rekonstrukce hráze. Byly vysázeny keře a stromy různé druhové skladby.  více info: Wikipedie

Marta