45. Zimní Brdský přechod

Účastníci: Libor, Katka, Eva s manželem, Marta s Trejsi.

Další letošní pochod vedl ze železniční stanice Řevnice. Sešli jsme se ve třech, vlastně v pěti, ale Eva s manželem jeli o vlak dříve. A Katka šla s námi poprvé, hurá! Jeli jsme vlakem v 9.15 hod z Hlavního nádraží, já přistoupila v Černošcích, takže jsme dojeli na start mezi posledními. Zaplatili jsme 25,- kč, dostali opět velmi stručný popis, ale tentokráte s naprosto nečitelnou mapou z druhé strany.

Vydali jsme se po modré  vpravo od nádražní budovy, prošli náměstí a vydali se do kopce lesem. Přes noc naštěstí napadlo trochu sněhu. Ještě v pátek po sněhu nebylo ani památky. Do kopce jsme se pěkně potili, proto jsme se zastavili a trochu si odlehčili na těle a přidali do batohů. Lesem jsme došli na rozcestí U Trojáku. Odtud jsme pokračovali po žluté až do Řitky. Sešli jsme celkem prudký a hlavně namrzlý kopec a vyšli u rybníku, kolem něhož jsme šli vpravo do mírného kopečku na náves. Zde byl obecní úřad a jako každý rok jsme měli zase opsat č.p.. To je 54. Kdyby aspoň v tomto udělali pořadatelé změnu. Podchodem pod frekventovanou silnicí na Dobříš jsme šli po cestě mezi poli do Líšnice. Pro velký hluk aut jsme se vůbec neslyšeli. Prošli jsme obcí a zastavili se v hospůdce U kulaté báby. A musím říci, že název je trefný. Nejprve na nás působilo prostředí dost ušmudlaně, ale paní hostinská i s rodinou byli milí, takoví domácí včetně obědu. Popovídali jsme si jako se sousedy a šli dále. Přes náves okolo dalšího rybníku a okolo zeleně natřeného statku. Těch tu bylo více. Na konci vsi stálo naopak několik nových velkých domů s velkými zahradami.

Prošli jsme kolem  pomníku – velkého kamene s cedulí o zde konané „bitvě“ o Líšnici. Protože jsem zapomněla foťák, nevyfotili jsme se. Polní cestou jsme prošli mezi loukami a vstoupili zase do lesa. Došli jsme k chatám a za chvilku mezi domy. Sešli jsme kopeček a byli jsme u železniční stanice Bojov. Přešli koleje, most přes Bojovský potok a po žluté pokračovali stále lesem až do obce Sloup, který jsme prošli a za ním zase vstoupili do lesa. Tím jsme došli na lesní křižovatku, kde před třemi lety zabloudil Luboš.

To už jsme scházeli dolů mezi chatkami nad Davlí. Sestup to byl prudký, ale s nádhernými výhledy na Vltavu a Sázavu. Sestoupili jsme kousek od benzínové pumpy a po chodníku došli do cíle do restaurace Vltavanka. Chvilku jsme poseděli, popovídali si s turisty a šli na autobus. Nakonec jsem jela domů s jednou paní z Černošic, která šla taky pochod a Libor s Katkou šli přes most na vlak do Prahy.

Pochod se vydařil. Ślapalo se nám dobře, občas jsme se zklouzli, ale nic si nezlámali. A bylo prima, že šla Katka a Eva.

Zápis: Marta