Za zimním kouzlem mlecích kamenů Zvánovického potoka

11.01.2014 08:00

V sobotu 11. 1. jsme vyrazili s Klubem čarodějů ze Žebráku na pochod „Za zimním kouzlem mlecích kamenů Zvánovického potoka“.  Napínavé to bylo už v Praze na nádraží. Marta si myslela, že je s Jirkou u vlaku sama, zatímco Katka ji pozorovala z okýnka v kupé, kde už byla připravená s Evou k odjezdu. Zbývaly poslední minuty, když Marta díky zázraku techniky (funkční mobil) zjistila, že organizátor celé akce Míla ze Žebráku čeká v Choceradech společně se svými ovečkami. Konečně tedy nastoupila a vzápětí vlak vyrazil.

Setkání s Katkou a Evou bylo veliké, odpovídalo 2 rokům, kdy Katka chodila po jiných cestách. Vše bylo odpuštěno a cesta do Chocerad málem nebyla dost dlouhá, aby si Marta s Katkou vyložily, co se za ty dva roky všechno přihodilo. Naštěstí Jirka s Evou zasahovali do proudu řeči jen výjimečně (nedostali se ke slovu), takže ke konci cesty bylo vše podstatné vyřčeno.

Na nádraží se 3 Turbani (Marta, Jirka, Katka) a jedna čekatelka (Eva) vmísili mezi Žebráčany, kteří je vzali ochotně mezi sebe.

Všichni vyrazili za Mílou, jehož svižný krok vybízel k velkým výkonům. Díky tomu jsme se rozprostřeli do velkých rozestupů a informovali se výkřiky zpředu dozadu – například „Pozor lejno“ a zezadu dopředu „Čekat, někdo ztratil foťák“. Při svačině v krásném údolí u rybníka jsme se zase všichni shromáždili včetně foťáku a pochod mohl pokračovat.

Za nádherného počasí, které nám přálo celý den, jsme prošli Zvánovické údolí, Cikánské údolí, našli pramen Seradovského potoka (tam jsme se všichni vyfotili) i pramen Zvánovického potoka. Cesta vedla po značce i cestou lesem, kterou Míla výborně připravil, takže jsme nezaváhali ani na chvíli. Pramen Seradovského potoka byl sice určen až napodruhé, ale s o to větší jistotou.

Na trase nechyběl ani výborný oběd v Propasti, kde jsme svým počtem trochu rozhodili místní servírku, ale nakonec se najedli všichni.

Po obědě následovala cesta okolo mlecích kamenů, které tvoří v lese nádherné zátiší. Pak už přišla rozlučka s částí výletníků, kteří pokračovali jinou cestou do svého blízkého domova, a ostatních, kteří směřovali na autobus do Struhařova. Díky Mílovu tempu autobus dostižen a naplněn, takže místní na každé zastávce s podivem konstatovali, že „To tu ještě nebylo“.  Ale nacpali se nakonec všichni a do Prahy jsme dojeli v plném počtu.

Výlet byl velmi zdařilý, takže se s Čaroději ze Žebráku určitě ještě uvidíme a doufáme, že jim budeme moci krásný výlet oplatit.

—————

Zpět