Z Kařezu přes Třenickou horu do Cerhovic

Autobusem z Nových Butovic jsme dojeli ve třech do Kařezu, kde jsme se přidali k ostatním. Celý den mrzlo, ale svítilo sluníčko. Došli jsme k ukazateli a od něj po žluté došli do Pětidomí, kde nás přivítala hájovna a dva zamrzlé rybníky, mezi nimiž byla příjemná cesta se starými stromy. Nad Pětidomím jsme šli polní cestou po planině, ze které byly pěkné výhledy. Dál už jsme šli pak lesy až k rozhledně Třenická hora, kde jsme si udělali pausu na svačinku. Hela vytáhla z batohu celou lahev ferneta, tak nás všechny pohostila. Příjemné zahřátí. Protože Alan se zajímá o horniny, tak nás zavedl do bývalého lomu, kde hledal nějaký vzácný minerál, ale nenašel. To bychom tam museli být mnohem déle. Ani kladívko mu nepomohlo. Protože bylo vše umrzlé, tak nás Míla vedl přes pole, což bylo lepší, než jít po silnici, na kterou jsme později vyšli a po ní došli do obce Drozdov. U jedné z kapliček jsme pořídili hromadné foto a v místním hostinci se chtěli najíst. Avšak, jak to bývá na vesnicích, měli pití, ale nevařili. Pan hostinský byl nějaký bezradný a nemluvný. Tak jsme si dali pivčo a poseděli v teple. Děda nám natočil pivo, vnouček seděl u kamen a četl si v knížce. Rodinná idylka. Vše se změnilo příchodem paní domu, hned bylo živo. I jídlo vyřešila. Ohřála klobásy a dala nám výbornou tlačenku. Vše připravila v rodinné kuchyni ke spokojenosti všech. Polní cestou kolem křížku jsme došli do Cerhovic. O křížku nám pověděl Fanda, který tu žije od narození a tento kraj zná i poslepu, že je zde na památku zastřeleného majitele statku. Statek obsadili Němci, majitel utekl do obilí se schovat, ale Němci odvázali jeho psa. Ten pochopitelně utíkal za ním a prozradil ho. V Cerhovicích nás ještě Fanda zavedl ke škole, před níž kdysi byl hřbitov, z něhož zde zůstal památník obětem železničního neštěstí z r.1868. Sešli jsme se zase všichni v hospodě na náměstí. Rozloučili jsme se a někteří jsme odjeli autobusem do Králového Dvora a dál do Prahy na Zličín. Krásná sobota.