Velikonoce ve Slezsku - prodloužený víkend

Čtvrtek - 24.března

Vlakem jsme dojeli do Hranice na Moravě, kde jsme přestoupili na osobák do Bělotína. V restauraci U Žida jsme si nechali bagáž a udělali asi 10km kolečko po okolí. Vesnička je moc hezká, upravená, opravená, je tu úplně vše, co člověk potřebuje k životu. Zaujaly nás nápisy na domech – vystavěla Raiffeisenkasse 1937, rekonstruovala obec Bělotín 2013. Došli jsme na nejvyšší vrchol Moravské brány na Lužickou stráž 339 m n.m. Společné vrcholové foto. Počasí bylo slušné, ale chvilkami to studeně fučelo. Dál jsme šli zvlněnou krajinou mezi táhlými sady slivoní s keři rybízů, později za obcí Lučice jsme prošli kousek po NS ovocné stezky slezské. Dáša nevydržela pohled na loučku plnou podbělu a začala sbírat. Je pravda, že už ani ten není moc vidět. Po silnici jsme došli opět do Bělotína. Zašli jsme ke kostelu sv. Jiří. Na faře je muzeum zeměd. techniky, pamětní síň J.Studeného a L.Pivovarského. Před ním stojí nová socha sv. Jiří, památník obětem válek a také opravená škola. Moc hezké místo. U Žida jsme si dali oběd a připili Pepovi na jeho osmdesátiny zeleným pivem, jak jinak na Zelený čtvrtek. Potom jsme se odebrali na žst, ale vlak měl zpoždění. Byla pěkná kosa, tak jsme se nabalili a v družném hovoru za zpěvu Saši se dočkali. V Suchdole nad Odrou jsme vystoupili na krásném nádraží. Opravená stará budova, uvnitř zmodernizovaná včetně otevřené teplé i čisté čekárny. To se u nás nevidí. Dojeli jsme do Ostravy-Svinova a šli se ubytovat do tělocvičny ZŠ. Pan ředitel předal Mílovi klíče, ukázal nám sprchy. Mezitím dorazili další kamarádi. Večer jsme se s ním ještě viděli v restauraci U Vlka, kam jsme chodili na večeři.

Pátek

Po ranním vstávání v 6.30 h jsme odešli na nádraží, a protože jsme měli čas, tak jsme prozkoumali okolí včetně návštěvy infa. Před nádražní budovou seděla nádherná socha Levitující ženy. Ostrava je plná různých zajímavých soch. Dojeli jsme do Opavy-východu, kde jsme přestoupili na osobák do Úvalna, abychom po zelené došli ke kamenné rozhledně Hanse Kudlicha, v jejíž spodní části je kaplička. Jedna z těch starých krásných rozhleden. Měli jsme štěstí, neboť zde byl starosta a ten nám ji otevřel, jinak byla ještě zavřená. Viděli jsme v dáli např. Zlaté hory s rozhlednou Biskupská kupa. Jasně jsme viděli poutní místo Cvilín, kam jsme dnes měli namířeno. Najedli jsme se v restauraci u rozhledny Strážiště a lesem sešli do údolí Hájnického potoka. Odsud jsme vystoupali ke zřícenině hradu Cvilín zvaného Šelenburk. Celý jsme ho napřed obešli a pak vstoupili dovnitř. Kdysi to byl obrovský hrad. Prošli jsme lesem a sestoupili k penzionu, u kterého byl lyžařský vlek. To už jsme se roztrhli na skupinky a my dál šli ve třech. Došli jsme na poutní místo Cvilín ke chrámu Panny Marie Bezbolestné, okolo něhož stály kapličky s křížovou cestou a budova poutního domu. Nádherné místo. Dovnitř chrámu jsme se nepodívali, bylo zavřeno. Po půl km jsme došli k rozhledně opět kamenné Cvilín. Potom jsme po poutních schodech sešli do Krnova. Prošli jsme kolem budovy Střelecký dům z r. 1906 dle archit. L. Bauera – rodáka z Krnova. Jedna z mnoha nádherných budov v Krnově, které jsme pak obdivovali. Došli jsme přes nýtovaný most kolem opravené synagogy na náměstí. V nádherné budově radnice spojené s honosnou budovou spořitelny jsme se v kavárně naobědvali a šli si prohlédnout město. Moc se nám líbilo, řekli jsme, že je to jedno z nejhezčích měst u nás. Vedle kostela sv. Martina stojí zbytky opevnění, tzv. Švédská zeď, zajímavý byl i pomník obětem na životech a ztrátám na majetku za povodní r. 1997, který jsme viděli cestou na nádraží. Dojeli jsme opět do Opavy, posléze do Ostravy–Svinova. Večer jsme si zašli do rest. U Vlka.

Sobota

Vlakem jsme odjeli v 8.01 h do Opavy-východu, kde jsme přestoupili na autobus do Kobeřic přes Kravaře. Zde jsme si prohlédli otevřený kostel a pokračovali cestami necestami kolem kapličky sv. Urbana do Hněvošic, kde stojí obrovský nový kostel z r. 1995, jehož věž jsme viděli z různých míst a stran a pokaždé byla trochu jiná.

Jeden z nejzajímavějších kostelů, co jsme viděli. I uvnitř byl moderní a hezký. Před ním jsme potkali skupinu ogarů, kteří chodili s klapačkami a rámusili. Od něj jsme šli ke starému dřevěnému baroknímu kostelu sv. Petra a Pavla. Je zapsaný na listině kult. památek ČR. Zaslouženě. Obešli jsme ho ze všech stran a obdivovali. Okolní hřbitov je též krásný, nenajdete zde neupravený hrob, a i zde je pomník obětem válek s řadou jmen. V celém kraji jsme viděli spoustu a spoustu pomníků obětem 2. sv. v. Tolik jsme jich ještě nikdy a nikde neviděli.

Ještě zde byl pomníček obětem zemřelým při náletu 28.3.1945. Zašli jsme si do hospůdky na jídlo, ale měli jen langoše, tak jsme si je dali všichni. Paní, když zjistila, že jsme turisti, tak nás zvala na místní akce. Dokonce měli na razítku stejnou čarodějnici, jakou má Míla pro Klub čarodějů žebráckých. Byla sranda. Potom jsme se vydali touto malebnou vesnicí s mnoha kapličkami, abychom došli na vrch Almín. Cestou jsme potkali starší paní, která se s námi dala do řeči a od níž jsme se dověděli mnoho zajímavého o tomto místě i o válce, kterou zažila jako dítě. Patřili pod Německou říši a muži museli bojovat jako Němci na frontě. Bývala by povídala a povídala, což by bylo zajímavé, ale my museli pokračovat. Prošli jsme kolem farmy s chovem pštrosů, dál kolem školek se stromky a zahnuli do lesa k nejvyššímu vrcholu Opavské pahorkatiny Almín 315 m. A našli tyč i s kvótou na kraji lesa, společné foto a zpět na cestu. V Oldřišově jsem hledala a našla na návsi už jen torzo památného topolu černého. To byl obr. Došli jsme do další vesnice Jakartice, kde jsme chvilku před příjezdem autobusu poseděli v hospodě. Petra zde upletla poctivou pomlázku na Pondělí velikonoční.

Neděle

Ráno jsme si koupili lístky a dojeli tramvají č. 8 přes centrum k Černé louce, kde byl tur. ukazatel, od kterého jsme se vydali po žluté. Překvapilo nás, jak je výstaviště malé. Je to především park. Před výstavištěm rostl mohutný pam. platan a v parku jsme prošli kolem Bludných kamenů, dále po mostě u soutoku Ostravice a Lučiny. Došli jsme ke Slezskoostravskému hradu, který jsme si prohlédli zvenku. Bylo po ránu zavřeno. Zatím se k nám přidali i přátelé turisté z Ostravy. Dál jsme vystoupali po naučné stezce Slezská Ostrava ke kostelu sv. Josefa a k židovskému hřbitovu z r. 1872. Naším cílem byla halda Ema. Byl z ní pěkný výhled na Ostravu. Z mnoha míst se kouřilo a byla trochu cítit i síra – samovznícení zbytků uhlí. Marta – turistka z Ostravy nám vše vysvětlila a popsala. Ujala se vedení a provedla nás dalšími místy – např. vysvětlila nám, kde se zde těžilo, názvy dolů jako Michálka, důl Trojice. Po nich zde, ale i po celé Ostravě, zbyly oplocené jakési roury větráky, kudy unikají ze šachet různé plyny na povrch. U každé jsou cedule s techn. údaji. Dál nás zaujal pomník se sovětským tankem, který osvobodil město. Stál u mostu M. Sýkory, který zde má pam. desku a pomník. Vyslechli jsme si o něm příběh. Díky jemu byl most zachráněn a tanky mohly projet. Sám zde zemřel. Na nábřeží nás zaujala lavička s knihami. Prošli jsme po chvilce kolem knihovny, dál kolem biskupství a kolem nádherného chrámu Božího spasitele s překrásnými kazetovými stropy a došli jsme do známé Stodolní ulice plné restaurací a barů, ale i zde bylo mrtvo. Přes komplex Karolina (obchodní dům - nehodící se sem, ošklivý. Trojhalí – dříve koksárna, dnes sportovní haly, pěkné. Moderní pěkná budova banky) s lávkou, kterou jsme přešli a z níž byly vidět věže Vítkovic, jsme došli na nádraží Ostrava-střed. I zde se všude dříve těžilo – důl Karolina.

Dojeli jsme do rekreační oblasti Paskov. Slunce svítilo, a tak zde bylo plno cyklistů. Vede tudy cyklo 59 Ostrava-Beskydy. Po zelené jsme lesem vystoupali do obce Řepiště. Poprvé jsem viděla v přírodě růst medvědí česnek. Ve znaku má obec opravdu řepu a ještě raka a víno hroznové. Je zde dřevěný kostelík, ale ne tak pěkný jako byl v Hněvošicích. Dál jsme šli skrz lesy se studánkami až na rozc. Mlzáky s kapličkou, kde jsme se zase všichni sešli a odtud společně došli do Kaňovic, kde jsme našli nejvyšší vrchol Ostravské pánve Kouty 336 m. Uprostřed louky opět tyč a triangulační bod. Společné fotky a další vrchol zdolán. Míla si může zaplnit další bílé místo na mapě. Ale pohled na bílou zasněženou Lysou horu na obzoru stál za to. Dnešní putování jsme ukončili v hospodě U Magerů. Byl zde mumraj, protože zde byl i cíl pochodu Vel. pochod okolo Brukaně. Měli pěkné diplomy. Moraváci byli fakt veselí.

Zpět do Ostravy jsme dojeli kolem 17.00 h, svítilo sluníčko, tak jsme se od ostatních trhli a jeli tramvají směr centrum, abychom se prošli po Ostravě a viděli ji i osvícenou.

Pondělí

Na Velikonoční pondělí nás pánové vzbudili pomlázkou. My se nenechaly zahanbit a každá vytáhla alkoholové zásoby, takže každý ogar si dal několik panáků. Bylo veselo, ale žádný ožratý. Dokonce jsem slyšela Milana, jak si při přípravě snídaně zpívá. Nevídáno. A zpíval pěkně. Od Petry dostali i čokoládovou výslužku. Pak jsme, jelikož je přestupný rok, vyplácely i my děvčice. Potom nastalo balení. Čekání na pana ředitele ohledně předání klíčů jsme trávili vzpomínáním na dětská léta při hodinách tělocviku a pokusili se protáhnout na žebřinách apod. Pan ředitel nám ještě ukázal skleník a dílnu, kde dovyráběli s dětmi krmítka a budky pro ptáčky. Všechna čest, to se dnes už téměř nevidí, aby žactvo pracovalo.

S batohy na zádech jsme odjeli směr Landek. V pokladně nám paní nechala batohy a my se vydali po naučném okruhu skrz hornické muzeum dál. Došli jsme na rozhlednu Landek, kdysi zde bývalo hradiště i tvrz. Dále jsme došli do Koblova a k soutoku Odry a Ostravice. Cestou nás zaujalo odkryté místo na svahu, kde byla vidět sloj s uhlím. Při prohlídce muzea jsme se pak dověděli, že z 1 m stlačeného dřeva vznikne asi 10 cm uhlí. Vůbec si nedovedu představit to množství stromů. Součástí prohlídky byl i sestup klecí do šachty. Těšili jsme se, jak sfáráme hluboko pod zem, ale zjistili jsme, že jsme asi 470 cm pod zemí. To nám vynahradil skvělý průvodce - bývalý horník. Do náboru na důlní záchranáře se nikdo nepřihlásil. Společně jsme odjeli autobusem na nádraží, kde jsme se rozloučili. My měli do večera dost času, takže jsme se vydali k centru. Prohlédli jsme si další místa Ostravy, dali si večeři v Astorii na Masarykově nám. Zde už jsme jedli a doporučujeme. Stačili jsme si prohlédnout  i orloj s loutkami. Na Hlavní nádraží jsme došli pěšky, vyzvedli zavazadla a čekali na vlak, který byl narvaný. Studenti se vraceli na koleje. České dráhy nezklamaly, neboť měly 50 min. zpoždění.

Velikonoce se vydařily po všech stránkách. Mílovi děkujeme za organizaci. Ostravsko se nám strašně líbilo – čisto, průzračné říčky, plno zeleně, žádný bezdomovec, žádné odpadky, malebné upravené vesničky, i škarpy vysekané. Paráda. Rádi se sem vrátíme!

Marta