35. Tulácká cítka

Účastníci: Věrka, Tadeáš, Jirka, Marta.

Měli jsme se sejít na Masarykově nádraží. Ale protože v noci padal sníh, tak opět nejezdili ráno vlaky, takže jsem v 9 hod na Masarykově nádraží nebyla. Volala jsem Tadeášovi, aby jeli do Úval, zaplatili mi startovné a já nějak dorazím. Tak se stalo. Dorazila jsem po desáté a všichni na mě čekali. Vyplnila jsem registrační lístek, dala na start naše propozice Od metra k metru, a vydali jsme se na túru. Před nádražní budovou jsme odbočili vlevo. Za železničním přejezdem odbočili též vlevo do ulice Mánesova /tu jsme hledali/, na kterou jsme se ptali. Byla dlouhá a z kopce. Došli jsme na hráz rybníka. Prošli jsme kolem válcového mlýnu B.Prokůpka, kde ještě měli velkou a zasněženou dýňovou výzdobu. Podél potoku kolem památného dubu zimního z let 1750 /jeden ze dvou posledních dubů původního lesa vykáceného v období rak. – pruských válek 1866./ jsme prošli lesem k lávce, kterou jsme přešli a stáli jsme u kostela Zvěstování Páně vpravo a vlevo ZŠ. Prošli jsme na náměstí se sochou Arnošta z Pardubic a dále ul. Komenského k želez. viaduktu. Byl postaven při stavbě olomoucko – pražské dráhy. Zde nás opustil Tadeáš, kterému byla zima a měl špatné boty, ale hlavně potřeboval balit, protože se stěhoval. Tak ho to táhlo domů. Ani nevíme, jak nám dojel chlapec. Za viaduktem jsme odbočili vpravo na ČTZ a došli k dalšímu rybníku. Fabrák se jmenuje. Rybníků bylo cestou hodně. Tento byl částečně zamrzlý a na něm stál opuštěný nákupní vozík. Dál kolem vilek mírným kopečkem jsme došli k 1. kontrole, kde jsme dostali do popisu razítko autíčka. Úzkou pěšinkou se zatáčkami z kopce jsme sešli k dalšímu rybníku, kde bylo hejno kachen. Škoda, že jsme neměli pekáč. Pokračovali jsme cestou mezi poli po rovince. Zde jsme udělali přestávku na fotografování, protože obloha byla zamračená a v ní na jednom místě nádherně světle modrá díra. Cvak, cvak a jde se dále. Přišli jsme ke druhé kontrole. Za ní jsme přešli frekventovanou silnici na Český Brod. Obešli jsme budovy a znovu jsme byli u silnice, kterou jsme přešli a pokračovali po silnici až k obci Dobročovice. Před ukazatelem jsme zahnuli vpravo na ČTZ a šli po lesní, zasněžené, už vyšlapané cestě do obce Květnice, kde byla třetí kontrola. Od ní jsme ještě kousek pokračovali po místní silnici opět k frekventované silnici na Český Brod, kterou jsme přešli a vstoupili do lesa na ZTZ. Tu jsme za chvilku opustili a šli po vlastním značení lesem až na rozcestí Pěticestí. Vlastní značení bylo dobře udělané, takže jsme na lesních cestách nezamudrovali. Vždy to byly dva červené krepáky a na prvním byla přidělaná cedulka s razítkem Tulácká cítka. Na rozcestí bylo odpočívadlo, ale nesedli jsme si, neboť bylo pokryté čepicí sněhovou. Museli bychom tam čekat do jara a to se nám přeci jen nechtělo. A tak jsme šli dál po vlastním značení lesem až na kraj Úval. Prošli jsme kolem několika průmyslových objektů a dále podél trati vpravo až k podjezdu pod tratí. Za ním jsme přešli křižovatku a došli do nádražní haly, odkud jsme ráno vycházeli. Dostali jsme kapesníky, originální diplomy, napsali pár pochvalných slov do kroniky a za 15 minut nám jel vlak do Prahy.

Pochod se nám celkem líbil. I když jsme ušli jen 15 km, byli jsme příjemně unavení, protože terén byl v tom sněhu náročnější – sníh, led, místy i voda, čvachtanice.

Zápis: Marta