Toulky po horách - týdenní pobyt

V letošním roce jsme se vydali na Toulky do obce Vrbov. Celý týden jsme spali v penzionu Mária, který vede velmi příjemný majitel - všem penzion doporučujeme. Dojeli jsme sem autobusem z Florence s přestupem v Popradu. První den jsme se vydali pěšky do nedalekého Kežmarku, kde se zrovna konal mez. festival folkloru, takže jsme potkávali krojované skupiny s písní na rtech. Napřed jsme navštívili známý dřevěný artikulární kostel, který je v UNESCU. Nádhera. U něj stojí lyceum s pamětními deskami těch, kteří zde studovali, např.  M.Kukučín, P.O.Hviezdoslav. Dále je zde krásná bazilika sv. Kříže s renesanční zvonicí, do které jsme nahlédli jen díky zde konané svatbě. Všechny zvonice, které jsme v této oblasti viděli, byly postavené v podobě hranaté věže a stály vedle kostela. Město  je obehnáno zbytky hradeb, a když zajdete za hradní opevnění, tam objevíte v parku vystavený tank Jánošík 023. Celé město je protkané množstvím starých uliček s domky, starou dlažbou a opravenými domky bývalé tržnice s krámky. Za prohlídku ještě stojí hrad s muzeem.

Po bohaté snídani, kterou jsme měli každý den, jsme se vydali na první pěší túru  po Levočských vrších přímo z Vrbova, ve kterém jsme se každý večer po túře a večeři šli vykoupat do místního termálního koupaliště, které též všem doporučujeme. Nejteplejší bazén má teplotu 38 °C. To bylo něco pro naše kostičky! Kromě válení v termální vodě si i zaplavete. Máte na výběr z několika bazénů včetně vířivek. Došli jsme do Tvarožné na náves a z ní po cyklo do bývalého voj. prostoru. Po bohatě kvetoucích loukách a lesy jsme došli na hřeben Brezové a dál jsme sešli do obce Vlkovec, kde jsme se rozdělili na několik skupinek a vrátili se do penzionu. My jsme se vydali vrchem přes pastviny nic netušíce, že zde narazíme na stádo krav s velikým bílým rozzuřeným býkem, před kterým jsme rychle přeskákali nebo podlezli ohradník. Dál jsme si pobloudili v močálech, až jsme nakonec našli tu správnou cestičku kolem rybníku.

Další den jsme autobusem dojeli do Levoče se spoustou památek.Upoutala nás budova gymnázia, kam jsme vstoupili a paní ředitelka nás osobně provedla. Nejznámější je kostel sv. Jakuba s dřevěnými oltáři řezbáře Pavla, který zde má muzeum. Ještě nás zaujal bývalý pranýř, o němž jsme si nejprve mysleli, že je to studna. Po jeho prohlídce jsme se vydali na poutní místo Mariánská hora s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie. Protože jsme zde byli zrovna v době svátků, tak zde připravovali pódium a vše pro davy poutníků. Alejí Jana Pavla II. za nepřejícného počasí jsme došli k bazilice, ve které se konala mše za účasti samých mladých lidí. Celé místo jsme si prohlédli. Jen o výhledy jsme byli pro mlhu ochuzeni. Došli jsme dolů na parkoviště a šli kousek po žluté do Levočské doliny. Museli jsme se z časových důvodů vrátit zpět do Levoče a odjet do Vrbova. Večeře a termál.

Čtvrtý den jsme autobusem dojeli na rozcestí Tatranská Javorina v Belianských Tatrách a vydali se po zelené dolinou Zadné Medodoly na Kopské sedlo. Opět nám počasí nepřálo, mrholilo a byla mlha, takže jsme byli opět ochuzeni o pohledy na štíty. O to více jsme si vychutnávali nádhernou cestu podél potoka a květenu. Z Kopského sedla 1 750 m n. m. jsme šli na Velké Biele pleso, kde na nás čekal Pepa coby živá kontrola. Pěkně tu mrznul. A zde se počasí umoudřilo a začalo být lépe, takže jsme konečně viděli tu nádheru včetně Jahňačího štítu a dokonce jsme viděli i Lomnický štít. Přenádhernou přírodou jsme došli na chatu Plesnivec. Hory jsou hory. Zde jsme se najedli a sešli dolů do Tatranské kotliny a na autobus.

Pátý den jsme autobusem odjeli do Kežmarských žlebů a odsud po žluté na chatu při Zeleném plese. Po více jak tříhodinovém  výstupu opět krásnou přírodou jsme vystoupali k chatě, kde jsme si odpočinuli a rozdělili se na ty, kteří dál nešli, a na ty, kteří stoupali dál. I tato skupina se později rozdělila, část vystoupala na Jehňačí štít 2 229,6 m n. m., druhá část došla jen pod něj. Je pravda, že výstup na samý vrchol byl náročný – zbytky sněhu, řetězy, římsa a sráz dolů, foukal silný vítr. A nás navíc opět tlačil čas. Stejnou cestou jsme se pak vrátili na autobus. Cestou jsme potkali přímo na cestě stádo kamzíků, které jsme dost dlouho pozorovali a fotili a fotili. Nahoře jsme pak ještě potkali další stádečko u plesa. Kus cesty nás doprovázela kočka. Nahoře jsme místy přecházeli po sněhu. Celou dobu jsme téměř nikoho nepotkali a ještě nám bylo divné, že jsme nepotkali nikoho z naší první nejschopnější skupiny „vlčáků“, kteří by se pomalu měli vracet zpět. Došli jsme k řetězům, na kterých jsme potkali naše dva vlčáky Járu a Ervína. Ti nám řekli, že je to ještě aspoň 30-40 minut chůze těžkým terénem. Tak jsme se dohodli, že vylezeme po řetězech a uvidíme. Tak jsme učinili. Naskytly se nám úžasné výhledy, ale na úplný vrchol jsme nevystoupili, protože už bylo moc hodin a museli jsme počítat se zpáteční cestou k autobusu, proto jsme to vzdali a šli zpět. Cestou dolů jsme se ještě často zastavili, kochali se a fotili. Vrchol jsme se pak večer viděli na fotkách. A opět do termálu.

Šestý den jme se vydali zpět do Levočských vrchů. Autobusem do obce Zálubice, na jejmž konci byla romská osada. Po žluté jsme došli táhlým údolím do míst, kde kdysi stávala obec Ruskínovce. Dnes je zde cedule a nový malý kostelíček. Od rozcestí sv. Huberta jsme šli pěknou hřebenovkou kolem zbytků chaty Sklenár k chatě Gehufa, kde na nás opět čekal Pepa. Tentokrát s autem, neboť přivezl i pivo. Po občerstvení jsme šli dál až do Vrbova. Cestou jsme se zastavili u minerálního pramene a nabrali si vodu. Ještě nás zaujaly rostliny na polích, které jsme vůbec neznali. Jen u jednoho druhu jsme poznali nějaký druh ostropestřce. Večer jsme poseděli při kytaře a vínka. 

V pátek a sobotu jsme jeli se odrodili a autobusem dojeli do Popradu a z něho do Smokovce. Blízkost Vysokých Tater nám nedala. Ta byla ještě umocněna pohledy na  Lomnický štít. V pátek jsme lanovkou dojeli na Hrebienok a odtud na Zbojnickou chatu. Já byla v Tatrách poprvé, proto jsem byla strašně nadšená a v sobotu jsem se sem chtěla vrátit.Ani to množství lidí nás neodradilo. Napřed jsme si prohlédli okolí Hrebeinku - Bilíkovu chatu, Reinerovu útulnu, Dlouhý vodopád, pak začali stoupat na Zbojnickou. Opět nádherná místa a ještě nám svítilo sluníčko. Na chatě jsme poseděli, šli kousek za ní a zpět na Hrebeinok. Večer Iva s Pepou udělali rozlučkový, protože někteří odjížděli ráno domů. Rozdali nám diplomy a zazpívali si u vínečka.

My jsme se ráno vydali opět do Popradu a do Starého Smokovce. Spojů jezdilo málo, protože byl státní svátek, ale dojeli jsme. Z Hrebienku jsme šli na chatu Zámkovského a z ní dál na chatu Téryho. Opět úžasný výstup s výhledy a pěkným počasím. Dolů jsme sešli z Reinerovy útulny podél Studeného potoku s obrovskými vodopády a opět průzračnou vodou do Tatranské Lesné. Protože autobus nejel došli jsme dolů do Lomnice a odtud  do Popradu a do Vrbova.

Poslední den jsme sbalili a autobusem, ve kterém seděli i poutníci do Levoče na pouť, jsme dojeli do Spišské Nové Vsi jako jediní. Ostatní jeli do Popradu. Z autobusu jsme viděli procesí směřující do Levoče. Šli přes noc. Na nádraží nám zaměstnanci nechali batohy. I zde zrušili úschovnu zavazadel. A my si prohlédli centrum města. Představte si, že na náměstí najdete úplně vše včetně fotbalového hřiště. Dále zoologickou zahradu, kde jsme obdivovali černé labutě, a protože bylo vedro a za celý týden jsme byli unaveni, tak jsme skončili na koupališti. A to jsme udělali moc dobře. Dokonce jsme i na chvilku usnuli. No a vlakem přes Poprad, kde přistoupili naši spolutoulkaři, jsme dojeli do Prahy.

Toulky se jako každý rok náramně vydařili a už teď se těšíme na Toulky 2015.

Marta