Smrčiny

Pátek 19.dubna

V pátek k večeru jsme vyjeli ze Smíchova vlakem do Chebu za našimi turistickými přáteli z Klubu čarodějů ze Žebráku, abychom došli na další vrchol v ČR.

Sobota 20.dubna

Ráno jsme vstávali už v 6.00 hod a vláčkem dojeli do Dolního Žandova, odkud jsme se vydali po žluté převážně lesem přes Brtnou až k rozcestí Liščí farma, kde žádná farma s liškami opravdu nebyla. Lesními cestami v krásných lesech s mnohými velikány jsme došli na rozcestí Pod Dylení, kde jsme pokračovali po červené a dále po státní hranici s Německem. Byly zde ještě i sloupky z roku 1844. Občas jsme zmokli, občas foukal studený vítr, občas jsme se zastavili v zastřešených altáncích a posílili se. Některým byla i zima. Po hranici jsme došli k místu, kde u sousedů tekl Granátový potok, v jehož korytu se většina z nás změnila ve zlatokopy. Někteří se i obohatili nejen o krásné zážitky, ale našli malé granátky v kamenech z potoka. Cestou jsme minuli zbořeniště bývalé turistické chaty, kterou chtějí turisté zase obnovit. Upřímně řečeno, neumím si to úplně představit. Srovnat se zemí a začít znovu. Po pár metrech jsme došli k pomníku středu Evropy, u kterého jsme se společně vyfotili a pokračovali k dnešnímu nejvyššímu vrcholu Dyleňského lesa Dyleň 940 m s nepřístupnou rozhlednou. Sídlí zde radio Egrensis. Bránu hlídají psi a okolo se pasou ovečky. Před bránou je posezení, ve kterém jsme se schovali před deštěm. Petra všem nabídla výborné uzené a takto posilněni jsme šli dál lesy a skrz vesnici Vysoká se zříceninou kostela sv.Jana Křtitele. V r.1990 byla kostelní věž obnovena a zdivo lodi zajištěno staticky. Vnitřek upraven jako pietní místo upomínající na devastaci Vysoké a okolních vesnic. Po silnici jsme došli na rozcestí, z něhož jsme odbočili k lesu a došli na loučku s hromadami zeminy, větví a hnoje. To byl nejvyšší vrchol Podčeskoleské pahorkatiny – Chebský vršek 679 m. Společné foto u hnoje a dále. V obci Stará voda jsme zašli do hospody, kde jsme se výborně najedli. Ale slečna tam byla sama a najednou nás na ni bylo mnoho, tak šla Saša s Ivou čepovat pivo a roznášet. Někdo zde poseděl a my šli dál pěšky do Kynžvartu, který jsme si chtěli prohlédnout. Vedla tam krásná cesta kolem rybníka, různě roztroušených skupinek obrovských kamenů a loukami. Na obzoru jsme viděli zámek, ale tam jsme nešli, my jsme šli do centra a z něho do lázní. Zastavili jsme se u 1. pramene a chtěli si nabrat vodu do lahví, ale paní nás upozornila, že má projímavé účinky, ať jdeme ještě kousek a nabereme si vodu z pramene Richard, z něhož bralo vodu i Německo za 2.sv.války a vozilo ji vojákům do Afriky, protože dlouho vydržela a nekazila se. Tak jsme učinili a za 10,- kč jsme nabrali dvě lahve a ještě tekla dál. Byla výborná! Místní lidé si kupují kartu, kterou přiloží v automatu a stáčí do nádob. Lázně to jsou malé, ale velmi příjemné. Léčí se zde děti. Stejnou cestou jsme se vrátili na nádraží, kam postupně přicházeli ostatní přátelé, a dojeli do Chebu. Dali jsme si věci na ubytovnu a šli se projít do centra Chebu. Kromě Špalíčku se nám moc líbili úzké staré uličky, kostely, hlavně kostel sv.Mikuláše s obnovenými dvěma věžemi v r.2008, neboť byly zničeny při náletu v r.1945. Vede k němu zvláštní schodiště se sochami. Obešli jsme hrad a prošli park pod ním. Po lávce přes Ohři jsme došli k rozhledně. To už se město oblékalo do světla lamp. V centru nás kromě bývalých kašen zaujal nápad s poklopy na kanálku přes celou pěší zónu. Můžete si přečíst důležité mezníky z historie od založení po současnost Chebu.

Neděle 21.dubna

Druhý den jsme si sbalili, věci uložili na nádraží v úschovně a autobusem jsme dojeli do obce Doubrava za Aší. Zde jsme si nabrali vodu z pramene a po žluté prošli kolem ruin historické bývalé papírny. Ruiny jsou odryté, chtějí je zakonzervovat a udělat zde občerstvení. Údolím podél potoka a stády pasoucích se krav jsme došli k vodní přehradě Halštrov. Dnes za slunného počasí, na rozdíl od soboty, kdy občas pršelo a foukal studený vítr. Od nádrže jsme šli dál po modré do Podhradí se smírčím křížem u obecního úřadu a velikou zříceninou hradu Neuberg. Nádhera. Odsud jsme šli lesy na žulovou nádhernou rozhlednu Háj (758m). Nejvyšší vrchol pohoří Smrčiny na území ČR. Zde už jsme neudělali společné foto, protože někteří zůstali sedět v hospodě v Podhradí a došli později a někteří se šli projít po svém a jeli domů, protože jsme byli z různých koutů a každý měl jiné spojení. Rozhledna byla zavřená, tak jsme u ní poseděli, najedli se, nahřáli kostičky a šli dolů do Aše, kterou jsme si prohlédli a šli na vlak. V Aši celkem nic zajímavého není. Dojeli jsme do Chebu, vyzvedli zavazadla a jeli do Prahy.

Víkend byl velmi zdařilý a už teď se těšíme na další výlet s KČT Žebrák. Díky Mílo.

Marta