Šáreckým údolím

Účastníci: Věrka, Marta.

S Věrkou jsme se sešly na Smíchovském nádraží. Dojely jsme metrem na Hradčanskou a odtud autobusem na Hanspaulku, kde jsme si vyzvedly propozice a pokračovaly po ZTZ ulicemi až k rozcestí Na Zlatnici a dále lesoparkem po ČTZ. Šly jsme podél Šáreckého potoka, který byl oblečený do zimního a místy vytvářel nádherné scenérie. Nevydržely jsme a udělaly cestou pár fotek. Došly jsme k restauraci U Jenerálky, ale dovnitř jsme nešly. Přešly jsme silnici a pokračovaly dál kolem další restaurace Mlýn s mlýnským kolem. Opět jsme vstoupily do údolí. Vlevo jsme míjely prázdné zahradnictví. Za ním jsme šli po několika metrech kolem malé jeskyně. Zde jsme odbočili vpravo a stále po ČTZ šli dále. Vpravo tekl Šárecký potok a vlevo byli stráně se stromy. Na jednom místě jsme minuly u domu zavřené občerstvení. I když se uvnitř topilo, nikdo tam nebyl. Asi zrovna vařili oběd, bylo kolem poledne. Tak jsme si vyndaly namazaný chleba a občerstvily se samy. Mezitím se zastavovali další turisté, ale marně. Ale zato jsme si zde vyfotili vyřezaného tlouštíka – samý břich a žádný nohy. Postupně jsme minuly několik domečků v různých stavech, jeden se velkolepě rekonstruoval. Až jsme došli na rozcestí pod koupalištěm, kde jsme měli pokračovat rovně, ale jelikož jsme se zapovídali s turistou Ondrou a šli za jeho kamarády,kteří odbočili vpravo nahoru, tak jsme zakufrovali, což jsme zjistili nahoře na rozcestí u kříže. Ale cesta byla příjemná, takže nám to nevadilo. Pokochali jsme se pohledem na skály Dívčí skok. Vrátili jsme se zpátky ke koupališti a pokračovali dál rovně. Opět podél Šáreckého potoku vpravo. Tak jsme došli k můstku, který jsme přešli. A najednou koukáme, kolem se řítil zajíc. Zakličkoval a zmizel mezi stromy. A za chvíli se přiřítili dva psi. Běhali, čenichali a nemohli zajíce najít. Jo panečku, chytit zajíce není sranda. Zasmáli jsme se a po schodech vystoupali ke konečné tramvají a pomalu došli do cíle. Byla to příjemná procházka zimní Šárkou.

Zápis: Marta