Rumunské stopy po Praze

ZÁPIS:

Pochod odstartoval ze stanice metra Dejvická za nesnesitelného vedra. První zajímavostí byla budova Národní technické knihovny, v níž rumunský avantgardní malíř Dan Perjovschi vyzdobil atrium. V ulici Thákurově  jsme šli kolem pomníku rabína D. Thákury.na něm jsou vyryta tato slova:“ Vědění není ničím jiným než stálým spalováním omylů, aby vyniklo světlo pravdy.“ Za viaduktem jsme odbočili vlevo do ul. Buštěhradská s řadovými půlválcovými domy, které byly vystavěny podle puristických projektů arch. M. Vaněčka a B. Švarce. Dále jsme došli do známé ul. Dělostřelecká pojmenované podle kasáren dělostřelců. Je zde řada výstavních vil s ambasádami, ale také je zde neslavně proslulá vila č.11, kde sídlila za 2.sv. v. Ústředna pro židovské vystěhovalectví. Evidovala a zabavovala majetek žid. rodin a organizovala transporty. Na jejím konci jsme došli k novému podchodu u tunelu Blanka a dále do areálu Hradu.

Od něj jsme šli slavnou Nerudovou ulicí, v níž jsme vpravo šli okolo Morzínského paláce, kde sídlí velvyslanectví Rumunské republiky. Dále kolem Lichtenštejnského paláce. Je to jedno z míst, kde byli za 1.sv. v. ubytováni vojáci rum. národnosti, kteří odmítli 28.10.1918 střílet do Čechů. Dlouhou ul. Vlašská jsme kolem lobkovického paláce, nemocnice, kostela paláce vešli do Petřínských sadů a kolem památného jasanu, který patří mezi největší u nás, jsme vyšli pod Strahovským klášterem, kde na nás čekalo překvapení v podobě živé kontroly. Přes nádvoří Strahovského klášteru jsme dále podél Hladové zdi, Růžovým sadem, kde právě kvetly a voněly různé druhy růží, kolem jezírka se sochou lachtana došli do průchozího cíle v dřevěném karpatském kostele sv. Michaela Archanděla. Byl postaven v 2. pol. 17. stol. V obci Loučky u Mukačeva. V r. 1929 jej Rusíni darovali Praze, svému tehdejšímu hl. městu. Byl rozebrán a vlakem převezen a znovu smontován. V r. 2008 byl předán do užívání rumunské pravoslavné církevní obci v Praze. Ikony uvnitř jsou dílem rum. umělce p. Popa. Od pořadatelů dostali turisté razítka a oni na oplátku ocenění za to, že byl kostel otevřený a mohli si ho prohlédnout. Za to vděčíme hl. pořadatelce Veronice, která zajistila klíče, které nám osobně svěřil pop. Ručili jsme mu za to, že nikdo nic nezničí , že kostel uzamčeme a vrátíme klíče. Tak jsme učinili. Tímto ještě jednou moc děkujeme za důvěru a možnost prohlídky. My ještě děkujeme všem turistům, kteří i přes to hrozné vedro přišli.