Radim, Markomani, Pečky

V 7.59 jsme vyjeli z Prahy rychlíkem Vysočina do Peček. Byla zima, ale nepršelo a dokonce se snažilo na nás podívat i sluníčko. Protože prohlídka zámku v Radimi začínala v 11.00 hod, měli jsme spoustu času. Takže jsme se vydali po Pečkách a k muzeu modelových vláčků pro vizitku, kterou jsme si nakonec nekoupili, jelikož otvírali v 9.00 h a nám se nechtělo čekat. Na konci Peček jsme se potěšili pohledy na stádo daňků. Radim nás přivítala svou upraveností a kvetoucími narciskami. Ty tu kvetou všude v okolí. Prohlédli jsme si parčík a mazali si sednout do zámecké kavárny, kde jsme se zahřáli výborným čajem s domácím koláčem. Potom jsme šli na prohlídku zámečku. Moc se nám líbil včetně pana průvodce. Nádherné, útulné prostory se zajímavými kousky nábytku, který jeden z majitelů nakoupil chytře na aukcích ve Francii. Mezi velkou vzácnost patří např. skříň truhla vyřezaná asi sekerou se zajímavým zámkem, množství gobelínů. Je zde i nábytek přímo z královských zámků, jež je boatě zdobený a vyřezávaný i z boku. Nekrálovský nábytek byl z boků hladký. Skončili jsme v černé kuchyni. Pan průvodce o středověké kuchyni věděl mnohé. Tak jsme se dověděli, že jedli hodně různé kaše a haše, maso si sekali na malé kousíčky a poráželi hlavně mláďata. vysvětlil nám, jak to dělali s nadívanými labutěmi a jinými ptáky, které měli na stole i s peřím. Ptáčníci měli stále hodně práce, jelikož se různé druhy ptáků jedli ve velkém. Po prohlídce jsme se chtěli najíst v restauraci, ale bylo zavřeno. Tak jsme došli na prostranství s opraveným kostelem, kde měla i další hospoda zavřeno. Vyřešili jsme si to po svém. Najedli se na lavičce z vlastních zásob a u našeho barmana Míli jsme si připili. Takto posilněni jsme šli dál po zelené a NS Markomanů. prošli jsme kolem obydlí Markomanů. Po mírném stoupání krajem lesíka posléze mezi poli a loukami jsme došli k obřadnímu místu a pohřebišti. I zde byla informační tabule o životě Markomanů. Pokochali jsme se pohledy po okolí Peček z vyhlídky a šli dál mezi poli. Došli jsme k přírodní památce Sládkova stráň s křížkem. Zde jsme se dočetli, že zde roste až na 370 chráněných rostlin. U odpočívadla jsme zase zašli k našemu barmanovi Mílovi a potom šli dál ke kostelu nejsvětější Trojice s litinovým pomníkem Fr. Klecanskému. Nechal ho postavit jeho syn Josef Kl., což je autor prvního náhrobku K. H. Máchovi v českém jazyce. Sešli jsme dolů do obce Dobřichov, kde jsme si v otevřené hospodě chtěli dát teplou polévku, ale nevařili. Tak jsme si dali pivo a šli dál stále po zelené uličkami do centra Peček a na nádraží na vlak. V pohodě jsme dojeli do Prahy na Hlavní nádraží. Celý den se nám moc líbil. Byl pohodový, poznali jsme nová zajímavá místa a i sami sebe. Všem doporučujeme.