První putování Mastníkem

V sobotu 12. 3. jsme se vydali na První putování Mastníkem. Někteří vyjížděli objednaným minibusem ze Zdic a někteří z Nalžovic. Naše putování začalo u rozcestí Hradnice, kde byla dnešní 1. naučná tabule o opidu Hrazany na trase. Jelikož první skupinka zde byla o hodinu dříve a byla zima, tak šla napřed. Když jsme se my vydávali na cestu po žluté ke zřícenině Ostromeč, tak se vraceli. Dohodli jsme se, že půjdou a někde se sejdeme. Po několika ušlých km, jsme se sešli za zříceninou Hrádku Kozí Hřbet u Mastníku. Bohužel zrovna uhasili ohýnek, takže my si buřty neopekli a přivezli si je domů. Došli jsme po žluté nad soutok Vltavy a Mastníku. Mastník je zde téměř široký jako Vltava. Zpět na rozcestí jsme šli vrchem po staré žluté k vyhlídce opata Zavorala, odkud jsme viděli Vltavu s okolím. Dál jsme šli po modré na zříceninu Hrádku, z které tu opravdu zbyly zdi na rozdíl od Ostroměče, kde vůbec nic není. Dál jsme lesem sešli k potoku, prošli osadou. I tady měli ovce s čerstvě narozenými jehňátky. Došli jsme do Radiče, kde byla hospoda zavřená, zaujal nás pěkný znak místního hasičského sboru a opravují zámeček. Před vstupem do zámečku se k nám přidal retrívr, jenž šel s námi hezky dlouho. Zámeček jsme obešli a šli loukou, dál podél Mastníku opět krásnými místy. Voda se valila, potok meandroval, místy byly i peřejky. To by se to sjíždělo! Když jsme vyšli na horizont viděli jsme rozhlednu Drahoušek. Přešli jsme starý most přes Mastník v obci Osečany s velkou pilou a množstvím vrb s mladými proutky na pomlázku. I zde je zámeček, ale u něj jsme nebyli, zašli jsme na občerstvení v domku. Obsluhovali zde starší manželé, měli jsme pocit, že sedíme doma. Sotva jsme se sem vešli. Dali jsme si pivo, někteří kávu a paní domácí nám dokonce donesla ochutnat svoji právě upečenou „buchtu“ se slaninou. Vše výborné, ceny lidové. Dostali jsme i recept. Pokračovali jsme dál přes náves se sochou sv. Petra. Měl rozpažené ruce, ta ryba byla tááááákhle veliká. Dál podél potoka na rozcestí Na Chalupách, kde opravdu stála stará chalupa a ještě nás zaujala červená značka namalovaná na kůře, která byla připevněna na kmeni stromu pod tur. ukazatelem. Došli jsme na kraj Sedlčan k areálu motokrosu bez burácejících motorů. Ticho. Podél Mastníku a zahrádek s chatičkami jsme došli až ke stadionu, kde je i turistická ubytovna. Protože paní měla přijít v 18.00 hod, takže chyběla hodina, proto jsme šli na náměstí, které jsme si prohlédli – nejhezčí je radnice a sloup ze středověkého domu před muzeem. Zašli jsme na večeři. Po ubytování jsme si šli sednout do klubu na stadioně k Pepovi. Pánové sledovali kopanou, popili, popovídali jsme si a ulehli. Ubytování skvělé, všem doporučujeme.

Neděle 13.3.

Ráno jsme posilněni spánkem a snídaní z vlastních zásob vyrazili z ubytovny opět podél Mastníku. Přešli jsme most, za kterým byla mini zoo, po chvilce k soutoku Mastníku se Sedleckým potokem a k vlakovému nádraží. Za ním jsme po modré kolem funkčního Pejšova mlýna došli do Červeného Hrádku, na jehož začátku stála za plotem Tatra 609. Jela proslulý závod. Překvapila nás velikost zámku, který je opravdu červený. Poslední úpravy provedl sám Jan Kotěra. Byl vrácen původním majitelům Mladotům, kteří ho opravují. Některé prostory jednorázově slouží veřejnosti ke kult. akcím a svatbám. Do parku můžete kdykoliv. I tudy teče Mastník, zde už nebyl tak široký a meandrující jako včera. Nejprve proti jeho toku, později krajem lesa a loukou jsme došli ke hřbitovu s kaplí pod níž byl Dolejší rybník. Kopírovali jsme trať, po níž zrovna jela mašinka. Několikrát jsme se ohlédli zpět, protože nás zaujaly pohledy na Hrádek. Ještě nás zaujala stará cesta, jejíž okraje byly zpevněny obrovskými kameny. Romantika. Došli jsme na náves v Kosově Hoře, kde byl další zámeček ozdobený sgrafity. Někteří hledali hospodu, ale takto brzy neměli šanci – zavřeno. Nakonec je zachránil otevřený krámek, kde uvařili i teplé kafe do kelímku. Byla docela zima, takže přišlo vhod. My se zatím prošli po vesnici. V kostele sv. Bartoloměje se loučila mládež, která zde měla nějakou akci a spala zde, takže jsme se podívali i dovnitř. Na jednom domě nás zaujal erb vesnice se znakem kosa. Společně jsme se vydali dál. Kolem ohrad koní jsme došli na silnici a zároveň na cyklo 112. Po ní jsme došli k několika rybníkům. Však mnohé z nich založil J. Krčín. Starým nádherným lipovým stromořadím jsme šli až do Vojkova. Protože Marta hledala pam. dub a kochala se, tak Míla s ostatními nám utekli. Neva. Ten stál za to. Byl obrovský. Ale je napadený houbou a dost proschlý, takže asi nás k naší škodě dlouho oblažovat nebude. Na fotkách nevypadá tak velkolepě. Ve Vojkově jsme si prohlédli zámek a park. Dnes je zde domov seniorů. Točil se zde seriál Život na zámku. Prošli jsme na náves s kostelem. I hospoda zde byla. Vzali jsme za kliku, protože jedině zde by mohli být, ale zavřeno. Tak jsme vytáhli mapu a šli do Štětkovic. Došli jsme k žel. zastávce. Vlak nám jel až ve 13.50 h, tak jsme došli asi 1,5 km do vesnice, kterou jsme si prohlédli. I zde byl zámeček, jsou v něm byty. Na návsi byl zase rybníček, kamenná zvonice, sochy sv. Jana Nepomuckého a Ant. Paduánského – obě v seznamu kult. památek. Na konci je relaxační park Drama věků s dvanácti panely s biblickými texty. Mazali jsme zpět k vlaku, ale před zastávkou jsme si zašli do nové hospody u silnice, kde jsme se výborně najedli. Otevřeli ve 12.00 hod a my byli první. Najednou slyšíme známý hlas. To byl Zdeněk, který se odpojil od Míly a šel napřed. Divil se, že jsme zde, protože věděli že jsme byli za nimi. Míla mi několikrát volal, ale nedovolal se, tak jsem zjistila, že jsem nechala mobil na posteli na ubytovně. A my se dověděli, že byli v té zamčené hospodě ve Vojkově. Rozloučili jsme se a vlakem odjeli do Sedlčan. Došli na ubytovnu pro mobil, a pak šli na autobus do Prahy. Opět krásný den. Sice bylo chladno, ale poznali opět nová místa.