První putování Janovickým potokem

Vydali jsme se na letošní 1. túru s KČT Žebrák. Míla pokračuje v cyklu podél potoků. Měli jsme se sejít na Hl. nádraží opět u pokladen kolem 8.00 hod. To jsme učinili. Čekáme na ostatní, když vtom Věrka povídá:“ Jé za 10 minut nám to jede a ze šestého nástupiště, rychle!“ Tak někteří zazmatkovali, překoukli se a nasedli do vlaku sice do Týnce, ale jinou trasou. Náš správný vlak jel až v 8.25. Jirka čekal a čekal u pokladen, a když nikdo nepřišel, tak šel domů nic netuše. Pravdu se dověděl druhý den. A to měl s sebou i ty buřty. Když přišla paní průvodčí a chtěla jízdenky, velice se divila proč my lidi máme lístky na tento vlak a náš pejsek na tu druhou trať? Tak to prasklo. A co teď?  Paní průvodčí nám poradila, abychom urychleně vystoupili a přestoupili na vlak a vrátili se zpět do Vršovic, kde jsme vlezli do našeho správného vlaku. Stihli jsme ho. To bylo radosti, když jsme se v Týnci nad Sázavou sešli s ostatními. Tak začalo naše putování podél Janovického potoku. Z nádraží jsme prošli centrem Týnce po modré k soutoku potoku a říčky Sázavy. Dále částí Týnce zvané Kozlovice k pam. Kozlovickému dubu přes 300 let starého. Za památný byl prohlášen v r. 2008. Procházeli jsme údolím potoku směrem k vesnici Krusičany s kaskádami rybníčků rybářského svazu a ladem ležící a spontánní vegetací zarůstající louky. Jmenujme např. rybník Krčín, Jakub, Hamry. Na kraji jsme minuli zvoničku. Leží zde také Hrusice, ale ne ty Ladovské, chyběl nám tu hostinec s kouzelnými obrázky pana J.Lady. A hlavně jeho zima. My jsme šli blátem, tak jak to letos všude. Nebrodili jsme se jen my, ale i stádo kraviček. V lese jsme našli i houby. Přes Václavice jsme došli na rozcestí Kožlí, které jsme prošli a až po chvilce nám došlo, že jsme se nešli podívat na zbytky hradu Kožlí. To je důvod se sem v létě vrátit. U odpočívadla jsme si rozdělali ohýnek a opekli buřtíky. Vendulka držela svoji psí holku stranou a na vodítku, aby nepřišli dvounozí k úhoně. Krásně voněly. Došli jsme do obce Tisem, kde si většina sedla do hospody a odkud pak dojeli autobusem do Benešova, ale my jsme se s nimi rozloučili a došli po žluté na Konopiště bez medvědů. Prohlédli jsme si okolí zámku a šli do Benešova na vlak. Vše dobře dopadlo,ve vlaku jsme se našemu cestování moc nasmáli. A jak řekla Vendulka, ale bylo to pěkné!