První putování benešovským potokem aneb šest statečných a pes

Sraz a odjezd z hl. nádraží proběhl bez problému a silná trojka: Věrka, Jirka a já, usedla do správného vlaku do Čerčan, tam jsme se setkali s ostatními. Šlo nás tedy  jen 6 statečných a moje psina Dara. Počasí bylo ukázkové, příroda se předváděla v celé své jarní kráse, včetně sluníčka. První fotky jsou z tvrze Mrač. Jako první majitelé se uvádějí Beneš z Lopřetic, v roce 1410 Oldřich z Mrače, v roce 1438 Beneš z Dubé a z Mrače. Jeho potomci zůstali na tvrzi až do poloviny 16. století. Po třicetileté válce je však tvrz uváděna již jako pustá. V roce 1727 koupil Mrač Jan Josef, hrabě z Vrtby, majitel Konopiště. Areál hradu sloužil k hospodárským účelům, mračský dvůr byl centrem rozsáhlého velkostatku. Po pánech z Vrtby zdědili Mrač Lobkovicové. František z Lobkovic zde v roce 1874 zřídil velké lomy na žulu a z bývalé tvrze, tehdy obecní sýpky, nechal zřídit ubytovnu dělníků. V té době byly postaveny na nádvoří domky pro rodiny předáků. V roce 1887 prodal jeho vnuk František, kníže z Lobkovic, svá panství Františku Ferdinandu D´ Este.
 Vrata byla zavřená, tak jsme ji jen obešli, pak dál podle potoka, prošli lomem, kam byl samozřejmě vstup přísně zakázán, ale nikdo nás nehnal pryč. Došli jsme do Brdče. Bedrčský dvůr tu stával nejspíše již ve čtrnáctém století. První zprávy pocházejí až z roku 1414, za vladyky Jaroše, který se psal ,,z Bedrče". Při tomto zemanském dvorci přibývaly další chalupy.v tomto dvorci jsme si dali malé občerstvení. Je zde i prodejna  stavebnin spolu s penzionem a bazarem. Příjemná vesnička, ale bez útulné hospůdky. Benešov jsme minuli jen po kraji, stavili se na malou svačinku, a pak dálkolem dostihového závodiště Černý les přes Skalici do žel. stanice  Myslíč. I časově nám vše vyšlo, přijel jeden vagonek, u strojvedoucího zakoupili jízdenky . Ale aby to nebylo tak jednotvárné, opět jsme dostali chybně vystavené jízdenky. Zřejmě to s Věrkou přitahujeme, ale při výstupu v Benešově nás strojvedoucí odchytil, omluvil se a vyměnil za správné lístky a dokonce vrátil i 1,- Kč přeplatek. Pak už jen cesta přeplněným vlakem skautíky do Prahy na hl. nádraží, kde jsme se rozešli.