Prahou za poznáním II.

Sešli jsme se na Karlově náměstí u sochy přírodovědce Roezla za slunečného počasí, abych se přes Nové město dostali do Karlova, Folmanku a došli do cíle dnešní procházky - do umělecké zahrady v Nuslích. Ulicí U Nemocnice jsme došli k zamčenému areálu Kateřinské zahrady, jež jsme obešli a došli k muzeu A. Dvořáka v Michnově letohrádku, který jsme si se zaujetím prohlédli. Dále jsme si prohlédli Zemskou porodnici včetně nádvoří a kaple sv. Kříže. J.Hlávka má u vchodu pamětní desku. Také nádherná stavba. Ve vstupním vestibulu si někteří dali kafe a šli jsme rovně dále na prostranství hned s několika památkami - barokní sloup se sv. Vojtěchem, proti němu socha Hrající si děvčátko, kostel sv. Apolináře, který nechal postavit sám Karel IV.. Před ním kdysi stávala hospoda Jedová chýše, provázené množstvím legend. Známe ji ze seriálu Hříšní lidé města pražského jako doupě neřesti. Po schodech jsme sešli kolem amfiteátru k Hlavovu ústavu a za ním po dalších schodech a ulicemi došli do parku Na Karlově se sochou Karla IV., s kostelem sv. Karla Velikého, popmníkem padlým hasičům a policistům, fontánou a za ní Muzeem Policie ČR, kam jsme jen nakoukli do zahrady, kde byli vystaveny různé dopravní prostředky policie. Mezi nimi např. vrtulník, čluny, volha GAZ 21 S a další. Od kostela jsme zašli do ulice B. Němcové, kde nechali na památku konečnou tramv. zastávky Dětská nemocnice Karlov. Bohužel je zde jen zastávka, ale koleje už ne, které tu bývaly. Je to docele škoda. Parkem Folmanka kolem zdi opevnění jsme pomalu sestupovali po několika schodech. což byl problém pro Danu, ale zvládla to! Po přejití Botiče jsme podešli žel. trať a ulicí Čiklova jsem došli k umělecké zahradě, bývalý ateliér Karla Nováka. Podílel se na mnoha známých dílech, např. soše Jana Žižky, Cyrila a Metoděje v Beskydech. Chvilku jsme hledali vchod. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a našli. Museli jsem obejít celou zahradu a dole byl vchod. Pokochali jsme se, protože už bylo před 18.00 hod, tak jsme v místí kavárně neposeděli a odešli jsme. Zahrada se nám líbila nejen jako umělecké dílo, ale i jako zahrada. Připadali jsme si jako někde v Řecku. Po prohlídce jsme si šli sednout do hospody na rohu Ostrčilova nám.. S chutí jsme si dali výborné pivo a něco k jídlu. Potom jsme šli na tramvaj a každý se někam rozjel. Bylo to příjemně strávené odpoledne, vlastně v centru , ale s pěknými zákoutími a zelení. I v centru jsou pěkná klidná místa.