Po stopách Oty Pavla - cyklovýlet

Vlakem jsme se vydaly i s koly do Křivoklátu. V Berouně jsme přestoupily na vláček a uháněly podél Berounky přes Nižbor, Žloukovice a další stanice až do Křivoklátu. Od nádraží jsme sešly pěšinkou na jakousi náves pod hradem, kde jsme se zastavily v infu. Odsud jsme projely Křivoklát a dále do Roztok. Zde jsme přejely most, zahnuly vlevo a po cyklo A303 se vydaly směr Nová Ves. Krásným údolím – Údolím hříchu - lesem jsme vystoupaly ke Třem pramenům, u nichž jsme si odpočinuly, napily se a vyzkoušely Kneippovu lázeň, která nás opravdu postavila na nohy. Byla ledová, ale příjemná.

A frčely jsme dál k rozcestí U Cvočkáře s autobusovou zastávkou U Hřbitova. Na smrku visí cedule s vysvětlením a obrázkem, že L.P. 1733  zde skonal rukou dvou raubířou cvočkář Dauda obchodník. Na vrcholku jsme minuly vpravo hřbitov a po rovince vjely do obce Branov, kterou každý milovník povídek Oty Pavla zná.

Přivítala nás dlouhá náves s upravenými domečky a nádhernou květinovou pestrobarevnou výzdobou všude kolem. Z návsi jsme se dostaly k rybníčku a za ním k domku s pamětní deskou Oty Pavla a dále ke hřišti. Marně jsme hledaly cestičku dolů k přívozu, proto jsme se raději zeptaly místních, kteří nám ukázali tu správnou uličku. Kousek jsme se vrátily zpět k nenápadné uličce mezi domky se zákazem vjezdu. Po chvilce jsme raději sesedly z kol, protože vedla prudce dolů kamenitá vymletá cesta.

Došly jsme k domku převozníka pana Proška, kterého také známe všichni z knih či filmů Oty Pavla. Dnes je zde pamětní síň o.Pavla s fotografiemi, dopisy, knihami a dalšími drobnostmi včetně pramice. Po prohlídce jsme šly k řece, kam za chvilku přišel i současný převozník, ale na jméno jsme se nezeptaly. Byl velmi příjemný. Spolu s dalšími pěšími turisty nás převezl na druhou stranu. Teprve na pramici jsem si uvědomila, jak je Berounka zelená. Takto zelenou vodu jsem v Berounce ještě neviděla, což potvrdil i převozník. To dělá to vedro a sucho. Přesto zde bylo plno vodáků, i koupajících se.

Na druhé straně jsme si mohly bouchnout palicí na železný válec, kterým lze přivolat převozníka. Sedly jsme na kola a pokračovaly vlevo po silnici ke známé hospodě U Rozvědčíka. Opět ji všichni známe z povídek Oty Pavla. Jako vždy i teď zde bylo plno. Vodáci, cyklisti, pěšáci, motoristi i psi. Daly jsme si pití a Věrka i oběd. Potom jsme se vrátily zpátky a odbočily vlevo do kopce a vystoupaly do Nezabudic, které se nám moc líbily. Malá upravená vesnička s kostelíkem a pamětní síní rozvědčíka Jaroslava Fraňka v bývalé samoobsluze.

Odsud jsme po červené dojely k bývalému Nezabudickému mlýnu a po cyklo 0045 podél Berounky a okolo Nezabudických skal zpět do Roztok. Vlevo jsme minuly tábořiště a opět stoupaly do velkého kopce. Na vrcholu nás čekala vyhlídka a možnost jet na celkem novou rozhlednu Nová Buková, kam jsme už nejely, poněvadž bylo hodně hodin. Sjely jsme dolů do Roztok a pokračovaly rovně do Křivoklátu. Měly jsme půl hodiny do odjezdu vlaku, tak jsme si prohlédly celý Křivoklát a šly na vlak. V pohodě jsme dojely do Berouna, kde jsme přestoupily a dojely vlakem do Černošic. Od nádraží jsme pokračovaly po cyklo podél Berounky až k chatové osadě, kde byl živý koncert venku, a tak jsme se zastavily a zaposlouchaly se. Zde jsme se rozdělily a každá pokračovala dál sama domů.

Cyklovýlet byl sice kilometrově krátký /asi 25 km/, ale moc se nám líbil. Vůbec se nedivíme tatínkovi O.Pavla panu Popperovi, že sem tak rád jezdil. I vy se sem můžete podívat. Doporučujeme.

Marta a Věrka