Lomy na Damilu u Tetína

Za krásného slunného počasí, které vydrželo celý den, jsme se vydali v počtu šesti na exkurzi pořádanou správou Chráněné krajinné oblasti Český kras. Před nádražím v Berouně jsme nastoupili do autobusu a dojeli na náves v Tetíně, kde byl sraz všech účastníků. Sešlo se nás tam přes 200, což byl nečekaný počet.

Z návsi jsme se vydali Tetínem, a pak jsme stoupali na vrch Damil 396m n.m. kolem ohrad s końmi a býky. Zde jsme si vyslechli 1. odbornou přednášku Ing.M. Hejny o lomech z hlediska historického, technického a geologického.

Pokochali jsme se výhledy na krajinu kolem Berounky a šli do lomu - Hergetův. Protože nás bylo mnoho, museli jsme jít po pěšinkách za sebou a organizátoři vždy čekali až dojdou poslední a vždy se snažili mluvit nahlas, aby všichni slyšeli. V tomto lomu nás čekal 2. odborný výklad a šli jsme dál, až na Martu, která lezla nahoru a hledala zamřížovaný otvor do štoly, což se jí ještě s pár dalšími povedlo.

Dále jsme došli do lomu Modrý, který byl velký a netěží se v něm, protože je zde někde zavalená nevybuchlá hromada munice, která při odstřelu na konci 50 let  nevybouchla. Používal se Komorový způsob odstřelu a právě někde v té komoře je dodnes.

Takže jsme šli do dalšího lomu o kousek dál, kde se těží, do Nového bílého lomu, kde se již používala nová technika odstřelu – Clonová. Ta se používá dodnes.

Mezitím jsme podepsali petici, která zde kolovala, proti těžbě břidlicového plynu zde v Českém krasu.

Po pěšinkách jsme došli do malé obce Koledník a krajem louky, pak úvozem došli do posledního lomu – Jírův, který je soukromý. Netěží se v něm, ale může se kdykoli začít.Těží se naproti němu. Zde jsme se rozloučili s pořadateli, kteří nás ještě seznámili s živočichy, kteří zde kdysi žili v moři a dnes jsme je hledali jako zkameněliny. Někteří účastníci šli zpět do Tetína a někteří do Berouna. Katka měla s sebou kladívko, proto jsme se vydali na dobrodružné hledání. Všude okolo nás se ozývalo ťukání a každou chvilku někdo přiběhl k p. doktorce I.Jančaříkové pro radu, cože to kdo našel. My jsme našli ramenonožce  a hlavonožce.

Svítilo sluníčko, proto jsme si na chvilku sedli na stráň, najedli se a vydali se dolů do Berouna. Vyšli jsme nad nádražím. Přešli jsme most nad tratí, došli k nádraží.  Zdeněk šel na vlak a my šli k náměstí. Prošli jsme dolní bránou a přešli most přes Berounku. Za ním jsme zahnuli vpravo a podél Berounky došli do Srbska.

Potkali jsme spoustu bruslařů, cyklistů a sledovali horolezce všech věkových kategorií v bývalém lomu Alkazar.. Nádhera. Na protější straně jsme se ještě pokochali pohledem na Tetín, kde také byli výletníci.

V Srbsku jsme se vyfotili u velikonočně nazdobeného stromu, nasedli na vlak a odjeli ve vší spokojenosti domů.

Podle Wikipedie se na vrcholu Damilu nacházejí skrovné zbytky pravěkého hradiště (slabě zřetelné zbytky valu). Na jižním úpatí Damilu se nacházejí dva bývalé vápencové lomy – naleziště devonských zkamenělin.
Vrch Damil budují devonské vápence stupňů lochkov a prag, dobývání vápenců na Damilu začalo již ve středověku, hlavní rozmach těžby byl však vymezen až dobou provozu úzkorozchodné dráhy Králův Dvůr –Beroun – Damil – Koněprusy (1898 – 1962). ( HROMAS, Jaroslav et al. Jeskyně, 2009)

Tetín

Počátky Tetína jsou spjaty s vybudováním rozsáhlého slovanského sídliště v 8. století, které podle pověsti založila Krokova dcera Teta, sestra kněžny Libuše. Historicky doloženou událostí je zavraždění (roku 921 byla uškrcena) kněžny Ludmily, babičky knížete Václava. Její vrazi byli Tmaň a Kvaň - kteří za provedení zločinu dostali vesnice nazvané jejich jmény.Tetínský hrad byl postaven v polovině 13. století, v roce 1422 byl obsazen husity a zbořen. V malém Tetíně nalezneme hned tři kostely. Dnešní kostel sv. Ludmily byl postaven v barokním slohu v 80. letech 17. století. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem, na němž měla být sv. Ludmila usmrcena. Nynější kostel sv. Jana Nepomuckého byl původně vystavěn r. 1357 jako farní chrám sv. Michaela. To, co mu zůstalo od počátku zachováno, je jeho poloha v místech pravděpodobného pohřbu sv. Ludmily. Stojí nad příkrými skalami nad řekou Berounkou, takže ze západní i východní strany nám skýtá jeho poloha překrásný romantický pohled. Současná stavba kostela je v jádře románská, zřejmě poprvé přestavěná ve 14. století, později vícekrát. Kostel sv. Kateřiny je prostá románská stavba. Uměleckohistorické datování zařazuje jeho počátek do 12. století, ale může stát na místě staršího předchůdce, např. kostela, jehož existence se předpokládá již v době Ludmilina života. Na východní zdi je zachováno původní úzké románské okénko. Na vnitřní straně zdi uzavírající prostor před kostelem sv. Kateřiny nalezneme pravidelný maltézský kříž vezděný celou plochou do zdi. Není jasné, zda-li jde opravdu o smírčí kříž. /zdroj:www.brdy.info/