Krušné hory- okolí Měděnce

Krušné hory 22.-24.9.2017
V pátek v 15.45 z Florence se deset Turbanů vydalo na výlet autobusem přes Chomutov do Měděnce. Sylva jela sama vlakem. A z Chomutova nás pak jelo všech jedenáct. Cestou jsme nabrali větší zpoždění, takže Bohouš hledal jiný spoj z Chomutova do Měděnce, který jsme nemuseli použít, neboť ten náš autobus zde dokonce byl. Úprk do autobusu. V Měděnci jsme se ubytovali v penzionu U medvěda. Nádhera. I zatopeno jsme měli. Sešli jsme se na bohaté večeři. Po celou dobu pobytu jsme měli hody. Jídlo a přístup personálu úžasný!
V sobotu jsme se někteří sešli v 7.00 před penzionem a šli s Bohouškem na prohlídku Měděnce. Kolem kostela Narození Panny Marie s parkem, kde nás kromě modelu nějaké zříceniny zaujal pomník J.Fučíka, jsme šli dál na vrch Mědník 910 m s kapličkou. Točil se zde jeden díl majora Zemana. Bylo slunečné ráno, což ještě umocňovalo pohledy na celé panorama. Doupovské hory se místy halily do mlhy, Měděnec jako na dlani, větrné elektrárny vůbec nerušily pohled na opačnou stranu. Sešli jsme dolů k další kapličce Nejsvětějšího srdce Ježíšova, pod kterou je vstup do štoly Země zaslíbené. O kousek dál jsme došli ke vchodu další štoly Marie Pomocné ze 16.st.. Těžily se zde měděné a stříbronosné rudy. Za války sloužila jako protiletecký kryt. Dál jsme došli k zarostlému pozemku, kde stávala původně továrna na nitě, později zde byl sociální ústav, který v r.1984 vyhořel. Na památku uhořelým zde stojí pomníček. Po hodinové procházce jsme se sešli všichni u vydatné snídaně. Odchod na autobus do Loučné, odkud jsme sešli dolů do Německa do saské obce Kurort Oberwiesenthal. Nejvýše položené město v Německu. Cestou jsme se kochali pohledy na podzimní přírodu a vrch Fichtelberg se sjezdovkami. Měli jsme štěstí a viděli jsme odjíždět po úzkokolejce parní mašinku. Spojuje toto město s Cranzahlem na dráze asi 17 km. Došli jsme k lanovce. Někteří z nás vyjeli kabinkou a jiní lanovkou sedačkovou na Fichtelberg 1215 m. Dali jsme si sraz u Mírového zvonu - 20 let spojení Německa. Někteří se šli občerstvit a zbytek si celý vrch prohlédl včetně dání si razítka. Je zde restaurace, rozhledna, památník, socha psa a další zajímavosti. Po modré lesy jsme se vydali na Boží Dar. Došli jsme k poslednímu saskému domu s restaurací na hranici a dál šli po silnici. U něj nás na louce zaujaly divné betonové podstavce, na kterých nic nebylo, ale bylo jich zde mnoho. To jsme se už roztrhli na dvě skupinky. Došli jsme k restauraci na naší straně-kraj Karlovarský. První rychlejší skupinka zahnula za restaurací na žlutou. Protože jsme je neviděli, tak jsme šli dál stále po silnici. Došli jsme ke kostelu v Božím Daru. Po hlavní ulici jsme došli k infu, kam jsme zašli. Kromě vizitek jsme napsali pohledy a hodili do schránky Ježíškovi. Už se moc těšíme, jaké to bude překvapení, až dojde pošta přímo od Ježíška. A to bylo radosti, když jsme se opět všichni sešli na náměstí v zahrádce restaurace. Rozdělil jsme se na dvě skupinky. Někteří zde zůstali a autobusem odjeli do Měděnce. My šli dál po červené přes ski areál Neklid, rozsáhlými lesy až na Klínovec. Zastavili jsme se pod Klínovcem v občerstvení Vyhlídka. Chvilku byl vidět Fichtelberg, pak se zahalil do oparu. Pivo bodlo a po sjezdovce jsme vystoupali přímo u Klínovce. Bohužel je v dost neutěšeném stavu. Pouze rozhledna je opravená. Dál jsme scházeli po červené dolů do Loučné. Ze sjezdovky jsme odbočili k malé útulné hospůdce s jezírkem, kterou nám chtěla ukázat Iva, protože zde kdysi byla. Pěkné místečko. Kolem ski areálu a hotelu Max, jak řekla Iva "Milky" /Opravdu měl omítky jako Milka./, jsme vyšli u tur. ukazatele a místa, kde jsme ráno vystoupili z autobusu. Zastavili jsme se v rest. Janička na kafe a po zelené došli do malebné vesničky Háj a dál lesy došli k technické památce bývalé vápence. V obci Kovářská jsme nastoupili do autobusu a odjeli do Měděnce. Muzeum Krušnohorské letecké bitvy už jsme nestihli. Opět po výtečné večeři jsme poseděli a šli spát.
V neděli nám počasí přálo o malinko méně, ale nepršelo. Ráno jsme se vydali k přír. památce Sfingy. Skalní útvary vzdáleně připomínající ležící sfingu. Vznikly erozní činností z ortoruly. Od nich jsme po modré lesem došli do vesnice Kamenné. Zajímavá nejen názvem, ale i vzhledem. Je zde několik starých chaloupek se zahradami a protékajícím potoke, pomníkem z 1.sv.v. s německými jmény. Šli jsme stále z kopce dolů až k velkému statku nejen s kravami a dalšími hosp. zvířata, ale i asi s jeleny. A ještě nás zde zaujal silný pramen vody vytékající ze stráně. Jako v pohádce. Sešli jsme do Údolíčka, kde byly převážně chaty a u potůčku nás uvítal vodníček. Modrá vedla kousek po silnici, pak začala stoupat lesem ke zřícenině Perštejn, kam šla většina z nás. Ostatní šli dál po silnici do vesnice a do pivovaru, kde jsme se sešli poté všichni. Zřícenina nás překvapila svou velikostí. V pivovaře jsme se dobře najedli a pivo Chalupník bylo výborné. Malá skupinka zůstala a odjela později do Klášterce a my ostatní jšli kolem barevné školy, pomníku spis. V.Řezáče na rozc. Lužný, odkud jsme šli po červené kolem křižovatky se smírčím kamenem. Co se tu asi odehrálo? Z vyhlídek jsme se kochali pohledy na klikatící se Ohři. Na rozc. Šumná jsme se opět rozdělili na dvě skupinky. Jedna šplhala na zříceninu Šumná a my šli do Klášterce, kde jsme si prohlédli lázně Evženie, zámek s okolím a náměstí se sochami Brokofa. V infu jsme se ptali, kde má zastávku bus a rychle prchali na ni. Byla dost daleko, ale stihli jsme. Marta volala, aby zjistila kde jsou ostatní. A navíc se nám nezdál jízdní řád, podle kterého bus nejel do Měděnce. Jedna část nasedla do autobusu na nádraží. Ta vystoupila na naší stanici, takže jsme se zase spojili. Bus opravdu nejel do Měděnce. A druhá skupinka ze Šumné si trošku pobloudila a chytře si zavolala taxi, což jsme pak též učinili. Takže jsme všichni spokojeně dorazili do penzionu, vzali zavazadla a mazali na bus do Chomutova, kde jsme přesedli na autobus do Prahy. Celou cestu bylo veselo a ani domů se nám nechtělo. Dva dny bylo málo. Sylva dojela opět vlakem.

Perličky: Věrka málem spadla v zatáčce v autobuse, ačkoliv seděla.. Dana zase sjela nečekaně po zadku v Kamenném. Marta dávala všem cvaknout z placatice, kterou měla poprvé. Alena se v neděli někde zapomněla, takže jsme šli bez ní a setkali se s ní až v Kláštěrci. Všechno klaplo,vyšlo i s pátečním větším zpožděním kvůli opravám na silnici a konečným rozdělením nás na několik skupinek, blouděním a odvozem do Měděnce taxikem. Konec dobrý, všechno dobré. Příště jedeme s Bohouškem zase. Za vše mu moc děkujeme.