36. Krajem Eduarda Štorcha

Účastníci: Věrka, Jirka, Marta a Libor, který šel napřed.

Sešli jsme se na Hl. nádraží a do Ostroměře jsme dojeli před desátou hodinou mezi posledními turisty. Dohodli jsme se s pořadateli, že na nás v cíli počkají. Až přijde ta paní v zeleném triku, půjdeme domů. A tak se potom opravdu stalo. Ještě jsme zjistili, že Libor je už na trase, a vyrazili jsme.  Nejprve jsme ale šli do muzea E.Štorcha, K.Zemana a M.Kopeckého. Zde jsme byli hodně přes hodinu, i když je malé. Paní průvodkyně nám řekla mnoho zajímavostí i to, že si jako malá holka na Štorcha pamatuje a že měla před ním velký respekt. Řekla nám i o návštěvě manželky p.K.Zemana a o návštěvě všech hl. hrdinů – chlapců z filmu Cesta do pravěku, coby starých pánů. Nakonec nám ukázala klasické staročeské loutkové divadlo s jevištěm i hledištěm a loutkami, ve kterém se stále hraje. Po této prohlídce jsme přešli silnici a absolvovali 2. prohlídku bazaru s mnoha a mnoha věcmi – od knoflíků po nábytek, sochy a….  Pak jsme se vydali na trasu. A to bylo již po půl jedné. Po modré jsme prošli Ostroměř, kde jsme obdivovali zahrady, upravenost obce a dřevěnice, které nás provázeli celou cestou, což nás velmi kladně překvapilo. Za ní jsme vystoupali podél lesa z jedné strany a ovocných sadů z druhé strany, což nás též velmi překvapilo. Kraj jabloní, švestek, třešní a hrušní, ale i zde se bohužel podepisuje dnešní chaotická doba a sady se ruší. Škoda, škoda! Došli jsme k vodní nádrži a bývalému hradišti, dále k bývalému lomu Vlčí jáma, který jsme hledali. Prošli jsme dlouhý úsek lesem, kde se dosud nacházely hromady krup z předešlého dne. Těch tedy muselo být a velké, když zde tak dlouho vydržely a ještě za tak teplého počasí. Došli jsme na rozcestí Mlázovický chlum a za chvilku k mohyle pána Viléma z Konecchlumí, kterého popravili na Staroměstském náměstí. Překvapila nás svojí velikostí a výhledem do kraje. Sedli jsme si na lavičku, když nás překvapil na pincku přijíždějící pořadatel se slovy odkud jste? A z Prahy, tak to vy jste nám ho popravili. Nakonec se vše v dobré obrátilo. Vyfotil si nás a tuto fotku najdete spolu s dalšími na stránkách KČT Ostroměř ve fotogalerii.  Ale to už se hnala bouřka, tak jsme raději šli do kostela pod mohylou, kde jsme si prohlédli moderní křížovou cestu od V. Komárka. A šli do restaurace na jídlo. Mezitím přestalo téměř pršet a my se vrátili k mohyle a pokračovali do obce Vojice.  V ní stojí jedna z nejstarších soch mistra Jana Husa. Také se nám moc líbila. A navíc stojí na krásném místě s úžasným výhledem do kraje. Po vlastním značení jsme došli k rozcestí s majestátní velikánskou borovicí s pískovcovým křížem. Celá vesnice byla jako ze škatulky. Nádnera.   Kolem lomu lesem jsme vystoupali znovu na modrou. Prošli jsme kolem Hrozného buku, kde byl zavražděn kameník vracející se domů s výplatou. Tento pomníček v lese nebyl jediný. Bylo zde více zabitých, více pomníčků – buď nešťastné náhody či vraždy. Zajímavé. Došli jsme na stejnou cestu, jakou jsme šli na začátku pochodu a došli po ní do cíle, kde na nás trpělivě čekali a měli pro nás vzkaz od Libora, že nám vzal diplomy a čeká na nás v restauraci U Maxe, kam jsme za ním došli. Narodil se zde K.Zeman, o čemž svědčila pamětní deska a výzdoba uvnitř včetně baru v podobě balonu i s košem. Společně jsme se vydali na nádraží a dojeli do Prahy.  Den se moc vydařil. Všem se nám líbil kraj, upravené dědiny s mnoha dřevěnicemi, rozkvetlými loukami a sady. Lidé byli též příjemní. Takže doufáme, že se sem za rok vrátíme.

zapsala Marta