Japonsko

Pár poznámek z mého vánočního výletu do Japonska, kde jsem byla již po třetí, nyní po deseti letech.
 
Celkově musím říci, že mě Japonsko zklamalo, za těch deset let se docela modernizovalo a už tam nebylo toho pro nás moc exotického. Dříve jsem se všemu divila, vše se mi líbilo, ale nyní jsem si všimla, jak je Japonsko monotónní a ošklivé.

Japonsko lze charakterizovat jako zemi drátů a tyčí. Veškeré vedení se vede nad zemí a tak mezi jednotlivými domy je halda drátů a samé tyče, aby bylo na co ty dráty upevnit. Ze záplavy domů občas trčí nějaké lesem porostlé hory, a na těch horách se opět tyčí nějaké tyče. Jak je Japonsok přelidněné, tak se téměř vůbec nevyjede ze zástavby

Na druhou stranu je Japonsko tak monotónní, že není třeba ho procestovat celé, stačí pobýt v Tokyu či Osace cca 10 dní, projít si město a projet nejbližší okolí a člověk vidí vše, co v Japonsku je. Například, v celém Japonsku je 13 hradů, jen v okolí Osaky jsme jich viděly 7 a to jsou všechny na jedno brdo, podle siluety nelze hrady od sebe rozeznat, jak je tomu u nás, navíc jsou hrady vevnitř prázné, vyloženě nic v nich není, jen prázdné chodby.

Nyní jsme byly jen v Kjotu a Osace, Osaka je moderní, kromě hradu v ní nic není, ale je čistá, plná výškových domů, každý má jinou barvu a nejsou v ní dráty, takže je hezká. Kjoto je historické, je v něm 15 památek UNESO, ale je plné drátů a tyčí, je z tradičních tmavých domků a úzkých uliček, takže působí docela depresivně.

Japonská města nemají náměstí, ani velká prostranství, jsou taková stísněná. Za těch 10 let, co jsem tam nebyla, se všude zavedlo vstupné, není sice ve srovnání v EU vysoké, téměř všude, ať se jedná o cokoliv se platí 100Kč, ale platit to všude, je docela dost, ještě, že jsou všechny kláštery a hrady na jedno brdo.

Dále v Japonsku nemají ústřední topení a v zimě se zahřívají mnha zahřívaly, mají vytápěné i prkénko na záchod, ale spí pod třemi peřinami, což je vysilující. Jsem z toho ještě týden zničená. Mají tolik různých zahřívadel, v každé místnosti několik, že mi přijde levnější a praktičtější, kdyby si zavedli ústřední topení.

V Japonsku neexistují odpadkové koše, je úplné umění někam vyhodit odpadky, jediné koše jsou vedle automatů na limonádu, ale ty jsou jen pro plechovky, ani v domácnostech nejsou popelnice. Rodina, u níž jsme bydlely, měla v kuchyni několik pytlů na odpadky, ale jaksi jsme nezjistil, kdy a kam je vynášejí. Pro nás bylo vždy stresující vyhodit někam odpadek, nakonec jsme je házely do košů na plechovky.

Vánoce se v Japonsku neslaví, je to jen komerční svátek, jen dětem se dávají dárky. Svátkem je Nový rok, je to rodinný svátek, jako u nás Vánoce. Silvestr se nijak neslaví. Za to prvních 3-5 dní v novém roce se chodí hromadně do budhistických klášterů prosit za šťastný Nový rok. Bydlely jsem kousek od jednoho z nejvýznamnějších na Honšů a opravdu, celé první 4 dny v lednu tu byly nonstop prvomájové průvody lidí, i v noci. Hlavní svatyně byla vyzdobena lahvemi saké, piva a vína, no konečně něco dobrého, čemu stojí za to se klanět. Stály se tu fronty na modlení, jedno kázání za druhým a u všech oltáříků se stály fronty, aby lidé mohli vzdát bohyni rýže hold. Modlitby v budhistických svatyních v Japonsku jsou velmi prosté, když se chci pomodlit, tak do kasičky na oltáři nejdříve hodím pár mincí. Asi by bez peněz nebyla modlitba vyslyšena, přesně to, proti čemu v Evropě bojovali už Hus a Luther.

Kláštery v Japonsku, to je vůbec čistička peněženky, nejdříve vstupné, to ale ne do všech klášterů, pak pár mincí do každého oltáře, kterých je v jednom klášteře i 20. Pak si koupit prkýnko, na které se napíše přání a to se vyvěsí na místo k tomu určené, pak je třeba si koupit svaté talismany, jeden pro štěstí, druhý pro peníze, třetí pro zdraví, čtvrtý pro... atd. Nakonec je třeba nechat si napsat něco svatého do památníku, za úplatu samozřejmě. Z tohohle hlediska mi je křesťanství sympatičtější.

V Japonsku je perfektní vlaková doprava, vlaky tu jezdí na všech tratích ve frekvenci 10 - 15 minut a to včetně dálkových šinkansenů na trati Tokyo - Hirošima. Poprvé jsem tentokrát jela šinkansenem, ale že by to bylo něco extra, to ne. Zkrátka rychlovlak, téměř jak Pendolino, jen v něm více zaléhají uši a dělá rámus jako letadlo. Pokud nesněží, tak vlaky nemají zpoždění, jen trochu zasněží, tak jsou najednou hodinová zpoždění. Všechny vlaky jsou vždy vytíženy, tady by neprošlo rušení spojů, jako je tomu u nás.

V Japonsku je přezaměstnanost, u jednoho pultu 3m dlouhého stojí 3 prodavačky, u nás by jedna musela zvládnout 2-3 takové pulty, v každém rohu veřejných budov stojí hosteska, co se návštěvníkům uklání, na každém nádraží je najednou minimálně 5 zaměstnanců, zastávky bez personálu, jak je tomu u nás, v Japonsku neexistují. Všude, ve všech veřejných budovách jsou informační přepážky, kde vždy jsou minimálně dvě hostesky, v obchoďácích jsou takové přepážky na každém patře.

Za těch 10 let vzniklo v Japonsku poměrně dost samoobsluh, před deseti lety jsme nenarazily ani na jednu. Potraviny se prodávaly zásadně u lahůdkářských stánků v obchodních domech a byly vždy dárkově baleny. To se ovšem nezměnilo. Jen přibyly ty samoobsluhy, což je také výhodou, protože tak potraviny zlevnily.

Japonci milují obaly, což je patrné právě v potravinách. Neprodávají pouze balíčky sušenek, nýbrž každá sušenka je balena zvlášť a balíček se ještě dárkově zabalí. Vrcholem je, že se leckde prodávají potraviny již dárkově zabalené, jen je rozbalen jeden ukázkový exemplář. Vůbec nemám chuť kupovat něco, o čemž nevím, co kupuji. S množstvím obalů vzniká množství odpadu, ale kam ho dávají mi je záhadou.

V Japonsku jsou všude automaty na limonádu a na kafe, úplně všude i v horách. Půllitru limonády z automatu stojí 30Kč. Plechovkové horké kafe cca 25Kč.

V Japonsku se také na jednu stranu dbá velmi na hygienu, na druhou stranu na ni kašlou. Ručník se používá jen jednou, potraviny jsou v několikanásobném balení. Ale ochutnávky nechají v potravinách celý den nepřikryté a chodí kolem nich tisíce lidí. Nebo na trhu mají u stánku koš na použité kelímky a vedle něho je stejná nepřikrytá nádoba se svařeným saké. Vůbec jim nevadí, že si někdo nádoby může splést a hodit odpadek do saké.

Japonská televize je plná reklam a prapodivných estrád, japonci na ní rádi civí, ale já jsem v televizi za celé 2 týdny neviděla nic inteligentního. Přímo mě bolelo se na ni dívat.

Cenová hladina za těch 10 let v Japonsku výrazně klesla, nebo spíše u nás výrazně stoupla. Ještě 10 let a bude u nás dráž než v Japonsku. Ve srovnání s Finskem, Vídní či Londýnem je Japonsko levné. Za to, co stála v Londýně jedna noc v noclehárně, bych měla v Japonsku 2 noci v jednolůžáku. Vstupné je oproti Londýnu či Vídni také nízké, jídlo se v obchodech či vývařovnách dá sehnat již za 100 - 150 Kč.  Drahá je sice meziměstská doprava, ale pro cizince se nabízí mnoho regionálních jízdenek, jejichž ceny jsou pak nižší než třeba v Německu. Takže bych řekla, že cenově je Japonsko na úrovni tak Německa, nikoliv Skandinávie či Rakouska.

Veronika