Hlízov Jarní putování se sv. Jakubem

Do Hlízova jsem se vydali v pěti a autem. Bohužel, Martě jel špatně vlak, tak jsme na ni čekali. Cesta uběhla rychle, Míla našel místo na zaparkování a my se mezitím vydali na start v kulturním domě. Cestou jsme se zastavili na venkovní výstavce fotografií plastik. Dle popisu jsme šli po modré ven z Hlízova. Rozhodli jsme se pro 11 km trasu, protože jsme ještě potřebovali dojet na místo k Velkému rybníku, kde budeme 28.5. na našem pochodu mít pro turisty oheň. Toto místo jsme chtěli vyčistit od kopřiv a tak. Za Hlízovem jsme šli podél kanálu, o kterém jsme se dohadovali k čemu sloužil. Až na rozcestí u křížku jsme si na tabuli přečetli, že sloužil při dolování stříbra a kanálů je tu více. Byla zde též i první kontrola, na které jsme si díky paní vyrobili z korálků andílka. Míla šel dál. Na další křižovatce si zase užil Miloš. Zaujal ho výklad a prohlídka čističky. Něco na nás volal, ale my mu nerozuměli, tak jsme pokračovali. Na zpáteční cestě, když jsme šli opět kolem čističky, jsme se dověděli, proč na nás volal. Na kraji Starého Kolína nás zaujal dům a nádherně upravené jeho okolí s ohradami koní. Došli jsme na náměstí k pomníku padlým a museli se zeptat jiných turistů, kde je živá kontrola, jelikož to tu neznáme a z popisu jsme nevěděli kudy kam. Zde na nás zase čekala výstavka o železnici a vláčky. Potom jsme se vydali ke kostelu sv. Ondřeje, kde jsme se zdrželi docela dlouho. Zvenku je zchátralý, opravuje se. Uvnitř ja opravdu pěkný. I zde byla příjemná paní, která nám hodně řekla. Díky těmto všem nadšencům na trase, byl pochod pestrý. Před vchodem do kostela byl na papíře vtipný nápis podobraz a šipka. U lavičky byl velký prázný rám, ve kterém jsme si udělali několik fotografií. Opět dobrý nápad a oživení. Přiznáme se, že když jsme prošli podchodem tratě, tak jsme si sedli, najedli se a dohodli se, že dál nejdeme, protože bychom se stejnou cestou vraceli zpět. Vrátili jsme se tedy ke kostelu a šli dál po modré a místy po vlastním značení. Před tím jsme si neodpustili zajít do místního pivovaru na pivo. Bylo dobré. Ochutnali jsme dva druhy. U čističky jsme se dohadovali kudy dál, protože jsme Mílovi nevěřili, že máme jít rovně. Tak jsme šli, ale po chvilce jsme se začali vracet, neboť se nám cesta nezdála. Dle mapy měla vést rovně na hlavní silnici, což jsme nechtěli. Při zpáteční cestě jsme potkali další turisty, kteří šli také tudy, tak jsme se zase vrátili a skutečně došli k lávce. Po jejím přejití jsme po krásné cestě došli do Hlízova. A to jsme Milošovi nevěřili. Měl pravdu, což rádi uznáváme. V cíli jsme si popovídali s p. Šimkovou a některými známými turisty. Prohodili rádi pár slov s redaktory čas. Na cestu, který odebíráme. Sylva s Martou si dali kafíčko v restauraci, kde jsme k našemu překvapení potkali našeho člena Honzu i s pejskem. Aby nemusel jet vlakem, tak jel s námi autem. Dojeli jsme na zarostlé místo coby budoucího místa k opékání buřtů na Pochodu kutnohorských havířů. Cestou jsme zašli k malebnému místu se sochou a kapličkou sv. Vojtěcha za obcí Přítoky. Je zde i studánka, mohutná památná lípa a menhir. Škoda, že oheň nemůžeme udělat zde, ale chápeme to. Narušilo by to atmosféru tohoto jedinečného místa. Do Prahy jsme přijeli k večeru. Bylo dobře.