Dýmající kopec Boreč

V neděli 21.2. jsme dojeli vlakem v hojném počtu do Lovosic a odtud autobusem do Režného Újezdu ke kapličce. Zde na nás čekaly naše kamarádky, které přijely autem. Od kapličky jsme šli po NS kolem nového občerstvení, kde jsme si chtěli koupit vizitku, ale neměli ji, tak jsme si dali hezké razítko. Kolem studánky jsme vystoupali až na vrcholek dýmajícího kopce Boreč, jenž je známý pozoruhodným přírodním jevem, ale musí být aspoň – 10 stupňů mrazu, což nebylo, proto jsme neviděli z puklin stoupat teplý vzduch. Kopec nasává mrazivý vzduch, uvnitř se ohřeje, a pak ho vyfukuje ven. Čím větší mráz, tím lépe. No možná někdy příště. Při stoupání jsme se rozdělily na skupinky a nahoře se zase téměř všichni sešli. Někteří netrpělivci nevydrželi čekat na naše pomalejší kamarády a sešli dolů, kde měli dle dohody počkat v hospůdce, ale když jsme tam dorazili, utekli nám. My se zatím kochali pohledy do okolí, na Milešovku, kvetoucími podléškami, bizarními tvary stromů a dole si dali vynikající domácí bramboračku. Zasmáli se s místními při pivě a vyšli ven, kde začalo pršet.

Oděni do pláštěnek a deštníků jsme vyrazili po žluté směr Lovoš. Na rozcestí s velkou mapou a dalšími informacemi jsme se rozloučili s Jitkou, Sylvou, Danou a Zdeňkou. Ty se vrátili do Újezdu a odjely autem domů. My šli dále po žluté lesem po vrstevnici na rozcestí, na němž jsme zahnuli vlevo na modrou a došli do Oparna, kde jsme vystoupali ke zřícenině. To už nepršelo. Dokonce zde hořel i ohýnek. To vědět, tak jsme si vzali s sebou buřtíky. Snědli jsme si svačinu, uklidili pláštěnky, prolezli ruiny a sešli druhou stranou k Černodolskému mlýnu. V ohradě byli ovečky i s malými a oslíci. Na popud Vendulky jsme si zašli k mlýnu Oparenskému. Moc se nám tam líbilo. Je opravený a patří Tomíkům, což nás překvapilo. Zpět k mlýnu, koupili jsme si vizitky a šli celým údolím do Malých Žernosek. Cestou jsme se zastavovali u různých úkolů z přírody. Zpestření pro děti a pro nás. Kolem fotb. hřiště a vinic jsme došli na žel. zastávku. Vlak jel za půl hodiny v 17.17. Na druhém břehu Labe ve Velkých Žernosekách bylo na trati živo. Každou chvilku jel vlak, zde nic. Najednou se z tlampačů ozvalo hlášení. Dostali nás. Mužskému hlasu bylo opravdu rozumět. Dojeli jsme do Lovosic, kde jsme po krátkém čekání dojeli rychlíkem na Masarykovo nádraží. Výlet se i přes nepřízeň počasí vydařil. Celková spokojenost.