42. Za posledním puchýřem

15. – 17.11.2013

Poslední puchýř letos pořádal kraj Vysočina v Humpolci a než začnu, tak musím napřed poděkovat pořadatelům za jejich práci. Puchýř byl po všech stránkách velmi vydařený.

V pátek jsme se rovnou z autobusu šli nahlásit do sokolovny, kde bylo centrum veškerého dění. Zde jsme dostali balíček včetně vstupenky do významných kulturních míst ve městě, kterou jsme postupně téměř celou využili, a dověděli se, že máme ubytování za Humpolcem v rekreačním středisku Želivka, kam jsme se přepravili. Po ubytování jsme se vrátili do Humpolce. Po návštěvě infocentra jsme si prohlédli dá se říci nejdůležitější místní atraktivitu – Hliníkárium, ve kterém jsme si zkusili i písemnou práci s patnácti otázkami. Např.: Vyjmenuj alespoň deset spolužáků Jiřího Kroupy staršího. Chemická značka hliníku? Od které třídy spolu sedí Šlajs a Tuček? Po prohlídce jsme se šli naobědvat do příjemné restaurace Černý kůň. Poté jsme vyšlapali schody na věž kostela sv.Mikuláše, odkud jsme pro mlhu viděli jen část z okolí. To už bylo okolo půl třetí, tedy nejvyšší čas se vydat na krátkou procházku. Parkem okolo kamene s pamětní deskou nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi jsme se vydali na začátek naučné stezky Březinka, kterou jsme celou prošli. Když jsme přicházeli do podhradí Orlíku, začala mlha padat dolů a začalo se stmívat. Cestou nás zaujaly na hrázi rybníku stoleté stromy, štůly, tedy zbytky štol, studna, zřícenina Orlík, kamenné moře a nakonec židovský hřbitov, na který jsme se pro pozdní hodinu nedostali a kam jsme se chtěli vrátit v neděli, ale ani to nám nevyšlo, tak máme další důvod se sem vrátit. Z procházky jsme se vrátili na ubytování, kde se o náš hladový žaludek postaral pan kuchař. Chutnalo nám. Po večeři jsme vyběhli kopeček do vesnice Sedlice na křižovatku, kam pro nás měli přijet pořadatelé. Protože jsme netušili, že pro nás má přijet autobus, tak jsme čekali a sledovali každé přijíždějící auto, ale ani jedno to nebylo. Na to je dobrý mobil. Po telefonické dohodě a zjištění, že to byl autobus, který jsme tudy opravdu viděli projet, ale ani my a ani autobus nereagoval, se pro nás vrátil a odvezl nás na galavečer do kina. Zahájení jsme zmeškali, ale to nejdůležitější jsme viděli i slyšeli. Celý program nám připravila  ZUŠ G.Mahlera. Byl to nádherný večer. Žáci včetně pánů učitelů nám zahráli, zazpívali, zatancovali a my před nimi smekáme. Neuvěřitelné výkony.

Ráno po snídani jsme zase čekali na křižovatce na náš už známý autobus a našeho pana řidiče, díky němuž jsem se naučila stopovat … cha cha. Zaregistrovali jsme se na startu na trasu 20 km. Byl zde pěkný mumraj. Pozdravili jsme se s několika známými turisty, koupili kalendář na rok 2014, nechali zde naše propozice a vyrazili. Po zelené jsme došli k našemu ubytování, kde byla kontrola. Cestou jsme prošli Hněvkovice, kde nás zaujal vtipný ukazatel Blbákov. Krásnými zdravými lesy podél Želivky s chatkami jsme došli k hydroelektrárně a rekreačnímu středisku Želivka. Odsud jsme po červené vystoupali naším známým kopcem do Sedlice. Cestou jsme se dověděli o kešce v pařezu. Došli jsme k nádrži sedlické (454 m). Zde jsme zahnuli vpravo a nádrž jsme obešli po pěšince až na rozcestí Na Vyhlídce, kde byla samota se zahradou a na ní bylo několik tažných psů u bud. Vzadu jsme zahlédli i sáně. Odsud jsme pokračovali po žluté směr Mokřiny. A to se dokonce na nás smálo i sluníčko. Potkávali jsme v protisměru turisty z padesátky. Z Mokřin jsme šli po zelené až do Želivu. Zde už byly zástupy turistů. Někteří stáli ve frontě na autobus, který nás odvážel do Humpolce. My jsme si stoupli do fronty na lístek na prohlídku kláštera a protože jsme měli čas, tak jsme si prohlédli okolí celého komplexu a sešli dolů na hráz, na jejímž začátku roste asi 500 let starý letní dub (24 m vysoký, obvod 690 m).  Po prohlídce klášteru jsme si stoupli do již menší fronty a odjeli do Humpolce, odkud nás náš řidič odvezl do Sedlice. My seběhli kopec, navečeřeli se a zase vyběhli nahoru a autobusem, kde bylo náramně veselo díky spolubydlícím z Moravy, dojeli před sokolovnu. Zde jsme přestoupili na autobus do Kejžlic a odjeli na zábavu. Po slavnostním předání štafety Posledního puchýře v r.2014 Benešovu se rozezněla hudba a pozvala nás turisty na parket. Celý večer jsme se dobře bavili, popovídali si s kamarády a vydrželi až do konce, kdy nás zase přistavené autobusy odvezli zpět do Sedlice, my seběhli kopeček a šli v dobré náladě na kutě.

Ráno nás čekala poslední snídaně, rozloučení, balení a přemístění do Humpolce k pivovaru Bernard, kde jsme se zúčastnili exkurze včetně ochutnávky. Po ní jsme šli do muzea A.Hrdličky. Obě akce byly bez chyby. Po té oběd opět u Černého koně a loučení s Humpolcem, kde nám bylo všechny tři dny dobře.

Děkujeme pořadatelům za jejich perfektní práci, obětavost, vstřícnost, velmi solidní jednání na rozdíl od pořadatelů v Jilemnici na letošním zimním srazu. Nestihli jsme si prohlédnout skanzen Zichpil, židovský hřbitov a vnitřek Orlíku. Tak příště! Zdrávi došli! A běžte se pořadatelé taky konečně vyspat, moc jste toho nenaspali.

zapsala Marta